Již v rozsudku z 5. března 1996 se tehdejší Soudní dvůr EU zabýval předběžnými otázkami, které se týkaly výkladu zásady odpovědnosti státu za škody způsobené jednotlivcům v důsledku porušení práva Společenství, které lze tomuto státu přičíst. Máme za to, že s ohledem na množství norem, které EU přijímá, je na místě si tyto závěry připomenout.
V rozsudku z 6. 9. 2023 se NSS zabýval věcí, kde Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2021 zamítlo žádost o dotaci, kterou podala společnost z koncernu Agrofert. Společnost pak napadla rozhodnutí ministerstva u městského soudu. Ten rozhodnutí ministerstva zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (bez nařízení jednání). Podle NSS ale pro tento postup nebyly splněny předpoklady, rozhodnutí ministerstva je totiž přezkoumatelné.
Evropský soudní dvůr už v 90. letech v rozsudku Schumacker C–279/33 konstatoval diskriminaci přeshraničních pracovníků z hlediska zdanění. ESD zde konstatoval, že jde o stav, který je „v rozporu se svobodou volného pohybu pracovních sil, a že pokud poplatník obdrží ve státě, kde je nerezidentem většinu svých příjmů, musí s ním být zacházeno, jako by se jednalo o rezidenta.„