„Mrzí mě, že nevím, jak to bude. Jeden den mám chodit do školy, druhý den mi říkají, že nemám chodit. Nerozumím tomu. Nechci, abych místo chození do školy byla znovu zavřená doma. Nevím, jestli se budu moct vidět s kamarády. Nemůžu už chodit ani do kroužků. Kamarádky mám ráda, chtěla bych je dále vídat ve škole a vzájemně se navštěvovat.“
Ústavní právník Jan Wintr pro Právo 29. 9. 2020 napsal další komentář, kde kritizuje fakt, že při vydávání omezujících opatření ministerstvo zdravotnictví překračuje svou pravomoc podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
Ve svém vyjádření k návrhu senátorů se v řízení před Ústavním soudem v květnu 2020 vyjádřil veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. Ústavní soud přesto řízení zastavil a návrh odmítl.
Nikdo z těch, kdo procitli hned zjara a ani ti, kdož se z hořkého snu probudili postupně až během léta nebo s příchodem druhé kovidové „normalizace“, by neměl zapomenout, jak ostudnou roli sehrál a ještě sehraje současný Ústavní soud.
V souvislosti s řízením o zrušení „rouškového“ opatření jsme požádali Ministerstvo zdravotnictví, aby nám umožnilo nahlížet do spisu, který je v souvislosti s vydáváním těchto opatření veden. Odpověď ministerstva nás pobavila. Do spisu prý nemáme právo nahlížet.
Naše skvělá vláda právě oznámila, že v reakci na návrat koronaviru z prázdninové dovolené zavede od září zase na celostátní úrovni roušky. Lidi to přirozeně zvedá ze židle a rádi by se právně bránili. Proto je dobré se podívat, jak to s právními kroky proti rouškám zatím vypadá.
Místopředseda ČAK Tomáš Sokol byl jedním z prvních advokátů, kteří se vymezili proti tomu, jak vláda vyhlášením nouzového stavu pošlapala principy právního státu. V aktuálním Bulletinu advokacie č. 7-8/2020 pak stojí na str. 5 za přečtení jeho úvodník nazvaný „Kdo, když ne my?“ Tomáš Sokol zde poukazuje na to, že Komora se v nedávné minulosti vyjádřila „i k pokusům vlády redukovat občanské svobody ve jménu údajného boje s koronavirem. Ovšem způsobem, který možná zmíněnému koronaviru poněkud škodil, ale mnohem více škodil občanským svobodám.“ Ano, s tím rozhodně souhlasíme. A jak Tomáš Sokol svůj úvodník uzavírá? „Takže kdo, když ne my? Za sebe bych tedy tuto introspekci uzavřel tím, že podle mého přesvědčení, pokud […]
Rakouský ústavní soud dne 22. 7. 2020 zveřejnil rozhodnutí, které se týkají opatření přijatých vládou v souvislosti s bojem proti nemoci COVID-19. Stojí za to, se s nimi seznámit, zvláště když náš Ústavní soud se k ničemu podobnému neodhodlal.
Za devatero horami, za devatero řekami, byla nebyla jedna země, kde měli trestně stíhaného premiéra. Ten rád věšel svým poddaným na nos bulíky. Ale někdy mluvil i pravdu. Třeba takto: „Čau lidi! Ptáte se mě, jak jsem se opovážil sáhnout na všechna vaše práva, zničit vám podnikání, dětem odepřít vzdělání a zničit vaši budoucnost. Natočil jsem k tomu video, mělo třicet minut, ale nakonec jsem si řekl, že na to stačí pár slov: Nikdo mě totiž nehlídá, nekontroluje a nikdo si na mě netroufá. Nikdo do mě nejde! Tak už si to konečně zapamatujte a dejte mi pokoj, ať můžu řídit republiku jako rodinnou firmu. Sorry, jako.“
K Evropskému soudu pro lidská práva doputovala opatření, kterými česká vláda omezovala základní práva občanů během tzv. nouzového stavu. Lidé se totiž nemohu smířit s tím, že by si exekutiva mohla dělat, co se jí zlíbí, aniž by nad ní byla aspoň nějaká soudní kontrola. Ústavnímu soudu, který české občany odbyl a nechal je na holičkách, proto hrozí, že sklidí mezinárodní ostudu.