Předevčírem jsme psali o tom, že Ústavní soud vzkázal jedné ze stěžovatelek, že se jí vládní opatření „pro boj s koronavirem“ nijak nedotýkají a nezasahují do její právní sféry. Nevadí, že může opustit domov jen tehdy, pokud splňuje jednu z mála výjimek pro vycházení. Nevadí, že její syn, který se ani ne před rokem zotavil z velmi, velmi vážné nemoci, nesmí chodit do školy, kam se velmi těšil. Nevadí, že se nesmí svobodně shromažďovat. Nevadí, že se nesmí stýkat s přáteli a blízkými lidmi. Nic z toho NEZASAHUJE do jejích práv. Je totiž úplně normální, podle našich ústavních soudců, že vám vláda může sebrat jakékoli základní právo.
Po restauracích se na soud obracejí také první fitcentra a posilovny. Městský soud v Praze totiž už v listopadu dal najevo, že nehodlá akceptovat nesmyslný právní názor ústavních soudců, podle kterého není možné krizová opatření vláda soudně napadat. Městský soud pak potvrdil, že opatřeními omezujícími maloobchod a služby jsou přímo dotčeni provozovatelé, nikoli zákazníci. Vláda od pátku opět posilovny a fitness centra uzavírá, přestože pro takový krok neexistují racionální důvody (víme, že soudkyně Šimáčková by asi nesouhlasila). Fitness sektor je podle odborníků i aktuálních průzkumů považován za bezpečný, což dokazuje aktuální evropská studie i data z České republiky. Evropské země včetně České republiky se zapojily do studie SafeACTiVE, jejímž cílem bylo zmapovat riziko infekce Covid-19 a míru nákazy ve […]
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava ČR, článek 2 odst. 3).
Ve čtvrtek rakouský ústavní soud rozhodl, že řada opatření v souvislosti s bojem proti COVID-19, která byla v platnosti na jaře 2020, byla protiústavní. Zákazy vstupu do restaurací a samostatné myčky aut (bez připojení k čerpací stanici), omezení vstupu skupin návštěvníků restaurací (maximálně čtyři dospělí, pokud nejde o společnou domácnost), zákaz akcí s více než deseti lidmi (například diskotéky) byly nezákonné, stejně jako povinnost nosit roušky na veřejných místech v uzavřených místnostech (úřední místnosti atd.).
„Mrzí mě, že nevím, jak to bude. Jeden den mám chodit do školy, druhý den mi říkají, že nemám chodit. Nerozumím tomu. Nechci, abych místo chození do školy byla znovu zavřená doma. Nevím, jestli se budu moct vidět s kamarády. Nemůžu už chodit ani do kroužků. Kamarádky mám ráda, chtěla bych je dále vídat ve škole a vzájemně se navštěvovat.“
Půl roku už sledujeme stav, kdy se exekutiva doslova utrhla ze řetězu a kdy porušování pravidel, která bylo nutné dříve do puntíku dodržovat, dnes nikomu nevadí. Hlavními viníky současného stavu jsou samozřejmě soudy, protože ty selhaly ve své roli nastavit moci výkonné hranice.
Ve svém vyjádření k návrhu senátorů se v řízení před Ústavním soudem v květnu 2020 vyjádřil veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. Ústavní soud přesto řízení zastavil a návrh odmítl.
Podnikatelé, kteří vidí, že od státu se žádné velké pomoci asi nedočkají, již začali uplatňovat nároky za krizová opatření vlády a opatření ministerstva vydávaná během nouzového stavu. Pokud patříte mezi ně, pravděpodobně už jste obdrželi nic neříkající reakci z úřadu vlády. Pokud jste se rozhodli obrátit se na soud, je zde dilema, jak označit žalovaného a u kterého soudu žalobu přiznat.
K Evropskému soudu pro lidská práva doputovala opatření, kterými česká vláda omezovala základní práva občanů během tzv. nouzového stavu. Lidé se totiž nemohu smířit s tím, že by si exekutiva mohla dělat, co se jí zlíbí, aniž by nad ní byla aspoň nějaká soudní kontrola. Ústavnímu soudu, který české občany odbyl a nechal je na holičkách, proto hrozí, že sklidí mezinárodní ostudu.