Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v květnu 2023 v neprospěch obcí a měst rozhodl otázku, zda je možné akceptovat postup, kdy poplatek není stanoven rozhodnutím (platebním výměrem či hromadným předpisným seznamem), přestože jej poplatník sice uhradil, ale až po splatnosti.
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava ČR, článek 2 odst. 3).
O tom, že správní soudy zatím odmítají rušit mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic jsme už psali. V pondělí se k zastáncům roušek na úkor lidských a občanských práv přidal Krajský soud v Ostravě, včera jsme obdrželi další kreativní rozsudek od Městského soud v Praze. Momentálně naše práva stojí a padají na Nejvyšším správním soudu, u kterého se shromáždily kasační stížnosti sepsané v rouškových sporech (a taky ta ve věci Ondřeje Dostála, kde se řeší, jestli je možné za nouzového stavu vydávat jen krizová opatření nebo také mimořádná opatření – ačkoli ono je to nakonec fuk, když mají stejný obsah).
Od března letošního roku stát šikanuje občany a nařídil jim, aby si sami ušili roušky a následně si je nasadili. Povolal zástupy policistů, kteří neměli řadu měsíců nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda lidé mají dostatečně zakrytý nos a ústa. Jsme přesvědčeni, že ministr ani hygienické stanice nemají k takovému nařizování vůbec oprávnění.
Ostravský soud dnes přezkoumal akt, kterým krajská hygienická stanice donutila občany nosit roušky. Sice na rozdíl od Městského soudu v Praze uznal, že jde o opatření obecné povahy (pražský soud si notoval s hygienou, že je to jakýsi jiný právní předpis, k jehož přezkumu se občané ani nemohou pořádně dostat), ale po jeho důkladném zkoumání ve všech pěti krocích algoritmu dospěl k závěru, že je to všechno úplně cajk.