Když strach soudců ovlivňuje naše životy

O tom, že správní soudy zatím odmítají rušit mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic jsme už psali. V pondělí se k zastáncům roušek na úkor lidských a občanských práv přidal Krajský soud v Ostravě, včera jsme obdrželi další kreativní rozsudek od Městského soud v Praze. Momentálně naše práva stojí a padají na Nejvyšším správním soudu, u kterého se shromáždily kasační stížnosti sepsané v rouškových sporech (a taky ta ve věci Ondřeje Dostála, kde se řeší, jestli je možné za nouzového stavu vydávat jen krizová opatření nebo také mimořádná opatření – ačkoli ono je to nakonec fuk, když mají stejný obsah).

Může si stát dovolit cokoli? Hromadná žaloba proti rouškám

Od března letošního roku stát šikanuje občany a nařídil jim, aby si sami ušili roušky a následně si je nasadili. Povolal zástupy policistů, kteří neměli řadu měsíců nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda lidé mají dostatečně zakrytý nos a ústa. Jsme přesvědčeni, že ministr ani hygienické stanice nemají k takovému nařizování vůbec oprávnění.

Územní plán může od teď vypadat třeba jako Mickey Mouse. A kreslit ho může starosta

Ostravský soud dnes přezkoumal akt, kterým krajská hygienická stanice donutila občany nosit roušky. Sice na rozdíl od Městského soudu v Praze uznal, že jde o opatření obecné povahy (pražský soud si notoval s hygienou, že je to jakýsi jiný právní předpis, k jehož přezkumu se občané ani nemohou pořádně dostat), ale po jeho důkladném zkoumání ve všech pěti krocích algoritmu dospěl k závěru, že je to všechno úplně cajk.