Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v květnu 2023 v neprospěch obcí a měst rozhodl otázku, zda je možné akceptovat postup, kdy poplatek není stanoven rozhodnutím (platebním výměrem či hromadným předpisným seznamem), přestože jej poplatník sice uhradil, ale až po splatnosti.

Není-li poplatek uhrazen ve správné výši nebo včas, je potřeba vydat rozhodnutí

NSS ve svém rozhodnutí poukázal na § § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích, který zní takto: „Nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem“; zákonem č. 30/2011 Sb. byla s účinností od 1. 3. 2011 doplněna slova „nebo hromadným předpisným seznamem“).

Z tohoto ustanovení podle NSS a contrario vyplývá, že „při obvyklé situaci, kdy mezi poplatníkem a správcem místního poplatku existuje shoda o platební povinnosti, jakož i o výši a splatnosti místního poplatku, tj. poplatek je poplatníkem, který splnil svou ohlašovací povinnost, uhrazen ve lhůtě splatnosti a ve správné výši, není třeba činit další formální administrativní úkony a správce uhrazený poplatek pouze předepíše na příslušný účet daného poplatníka dle § 149 odst. 2 daňového řádu. V takovém případě je poplatek stanoven „automaticky“ bez vydání jakéhokoli rozhodnutí. Je nutné zdůraznit, že tato úprava řeší velkou většinu všech případů platby místních poplatků, neboť poplatníci své povinnosti zpravidla plní řádně a včas.“

Jiná situace podle NSS nastane, pokud místní poplatek ve lhůtě splatnosti nebo ve správné výši uhrazen není. V takové situaci vykládané ustanovení § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích jasně stanoví povinnost správce místního poplatku stanovit místní poplatek formálním úkonem: platebním výměrem (resp. dle právní úpravy účinné od 1. 3. 2011 případně hromadným předpisným seznamem).

Rozhodnutí o stanovení místního poplatku je kvalifikovaným prostředkem vyrozumění poplatníka

NSS zdůraznil, že v oblasti daňového práva „je pro předepsání úhrady týkající se konkrétní daňové (poplatkové) povinnosti zásadně nezbytné rozhodnutí o stanovení takové daňové (poplatkové) povinnosti za určité období. Bez rozhodnutí o stanovení daně (poplatku) nelze veřejný odvod předepsat, uhradit ani vymáhat. Právě § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích stanoví z této zásady výjimku umožňující předpis poplatku a jeho úhradu neformálně bez vydání rozhodnutí o vyměření poplatku.

Rozhodnutí o stanovení místního poplatku slouží mj. jako kvalifikovaný prostředek vyrozumění poplatníka o jeho povinnosti nedoplatek na místním poplatku uhradit, resp. v případě, že tak neučiní, představuje platební výměr exekuční titul, na jehož základě lze přistoupit k vymáhání nedoplatku. V případě uhrazení poplatku pak rozhodnutí o stanovení místního poplatku slouží jako právní důvod pro nakládání s platbou ze strany správce poplatku (předepsání na účet k určitému poplatku za určité poplatkové období).“

Co když je poplatek uhrazen dobrovolně, ale po splatnosti?

NSS upozorňuje, že zvláštní situace „nastává v případě úhrady místního poplatku po lhůtě jeho splatnosti, avšak ve správné výši, poplatníkem, který sám zjistil, že poplatek nedopatřením ve lhůtě splatnosti opomenul uhradit (např. se zmýlil ohledně data splatnosti), či byl na povinnost poplatek uhradit upozorněn správcem poplatku neformálně, bez vydání a doručení platebního výměru.

Podle výslovného znění § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích je třeba i v takovém případě stanovit místní poplatek platebním výměrem (či hromadným předpisným seznamem). Tento výklad zastává rovněž Metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů čj. 26/17 986/2011 – 262 (publikováno v: Zprávy Ministerstva financí České republiky pro finanční orgány obcí a krajů č. 1/2011) či veřejný ochránce práv (srov. stanovisko z 31. 5. 2021, č. j. KVOP-23244/2021.

Z uvedených metodických dokumentů vyplývá i přiměřená aplikovatelnost § 140 daňového řádu v uvedené situaci, kdy o výši (dodatečně) uhrazeného místního poplatku mezi poplatníkem a správcem poplatku není žádného sporu a správce nepřistoupí k sankčnímu zvýšení poplatku. V takovém případě sice správce poplatku vydá platební výměr, ten však nedoručuje poplatníkovi, nýbrž jej pouze založí do spisu.

Požadavek na vydání platebního výměru v případě, kdy je poplatek, o jehož výši není sporu, uhrazen po lhůtě splatnosti, tak vyplývá přímo z vykládaného ustanovení zákona o místních poplatcích. Nejedná se ani o nadbytečný formalismus, a to ze dvou důvodů. Jednak je třeba vzít v úvahu oprávnění správce poplatku sankcionovat porušení povinnosti uhradit poplatek ve lhůtě jeho splatnosti až trojnásobným zvýšením poplatku. Toto zvýšení musí být vyměřeno právě v platebním výměru spolu se samotným místním poplatkem. V případě opožděné úhrady místního poplatku je tedy potřeba vydat výměr i z toho důvodu, aby bylo postaveno najisto, zda správce přistoupil ke zvýšení poplatku dle § 11 zákona o místních poplatcích, či nikoli.“

Pokud nebyl pozdě uhrazený místní poplatek řádně předepsán, je možné požádat o jeho vrácení

NSS dodal, že pokud poplatník „požádá ve lhůtě pro vrácení přeplatku (§ 160a daňového řádu) o vrácení takového přeplatku na místním poplatku, jehož předepsání nebylo provedeno neformálně v souladu s § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích, resp. dle rozhodnutí o stanovení místního poplatku, uhrazený místní poplatek mu musí být vrácen za splnění podmínek pro vznik vratitelného přeplatku (§ 154 odst. 2 věta druhá daňového řádu), i pokud by hmotněprávní poplatníkova povinnost uhradit místní poplatek (který zaplatil v nesprávné výši nebo po lhůtě jeho splatnosti) existovala.

Pokud je žádost podána ještě před uplynutím lhůty pro stanovení místního poplatku, má správce poplatku ještě možnost poplatek vyměřit (viz dále), ale ani v tomto případě nelze poplatkovou povinnost věcně posuzovat při rozhodování o žádosti o vrácení přeplatku na místním poplatku. Po uplynutí lhůty pro stanovení místního poplatku však již nelze nedostatek právního důvodu (titulu) pro předepsání platby na poplatkový účet poplatníka zhojit dodatečným stanovením poplatku platebním výměrem či hromadným předpisným seznamem a tím spíše ani věcným posouzením v rámci rozhodování o žádosti o vrácení přeplatku na místním poplatku.“

Na tomto závěru NSS nic nezměnil, přestože z vyjádření Svazu měst a obcí ČR bylo doloženo, že právě odmítnutý výklad § 11 odst. 1 zákona o místním poplatcích tj. neformální předpis opožděně uhrazeného místního poplatku bez vydání rozhodnutí o stanovení poplatku, je zřejmě praktikován převážnou většinou správců místních poplatků. Samosprávy si tedy do budoucna musejí dávat na tyto situace pozor.

Více našich článků k problematice místních poplatků najdete zde.