Nejvyšší správní soud se zabýval celkem zajímavou otázkou. Řešil, zda musí stavební uzávěra obsahovat podmínky pro povolení výjimky nebo ne Dospěl k závěru, že to nutné není.
V 18. Povídání se věnujeme rozsudku Nejvyššího správního soudu z 11. června 2026, čj. 10 As 182/2025 – 57. NSS zde “postavil na hlavu” dosavadní výklad přechodného ustanovení, které je obsaženo v § 323 odst. 9 nového stavebního zákona.
Nejvyšší správní soud řešil stavební uzávěru jedné obce nacházejí se nedaleko Havířova, která se bránila proti rozsudku KS Ostrava, jenž zrušil celou stavební uzávěru. Bohužel obec ani u NSS neobstála, ačkoliv kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Proč byl NSS tak drsný?
Včera jsme měli velkou radost – podařilo se nám i u Nejvyššího správního soudu obhájit jednu důležitou stavební uzávěru, kterou jsme navíc i připravovali a odůvodňovali. Stavební uzávěra brání realizaci obory v místech, kde je nejen krásná vyhlídka na Vltavu, ale také pěkná příroda a migrační koridor pro velké savce.
Stávající stavební zákon rozhodně není žádná legislativní perla a jeho novela to všechno ještě zhorší. Důkazem toho, že jde o nekvalitní normu je i nový rozsudek NSS, který říká, že se opakované veřejné projednání má provádět podle nového stavebního zákona, i když první veřejné projednání proběhlo podle starého stavebního zákona.
Nejvyšší správní soud se zabýval případem, kdy jedno město v územním plánu redukovalo zastavitelnou plochu a vrátilo ji do ZPF, aby současně mohlo na ZPF vymezit novou zastavitelnou plochu. Tyto kompenzace jsou poměrně kontroverzní, a proto je zajímavé se podívat, co na ně říká NSS.
Nejvyšší správní soud potvrdil, že bude velmi přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kteří nepodali během pořizování územního plánu připomínky (buď vůbec nebo je sepsali jen obecně, což je jako by je nepodali).
Nejvyšší správní soud řešil žalobu nějakých drsných stavebníků. Ti si totiž chtěli postavit novou nemovitost v aktivní zóně záplavového území. Přesně takto se rodí adepti na srdcervoucí dobročinné sbírky, které se vyrojí jak houby po dešti, až zase jednou bude v ČR konečně pár dní pršet a přijde velká voda.
Většinou si vlastníci pozemků přejí, aby jim obec v územním plánu nadělila pěkně velké plochy pro bydlení. Proto je zvláštní, když někomu představa bydlení na vlastním pozemku vadí. Stává se to ale, zejména tehdy, když jde o podnikatele, který se bojí, že si bydlící budou stěžovat na hluk a zápach z jeho provozu v těsném sousedství.
Nejvyšší správní soud musel řešit spor o to, jestli dodržení regulativu zastavěnosti pozemku může nebo nemůže zasáhnout do veřejných subjektivních práv sousedů. Dospěl k závěru, že ano.