Nejvyšší správní soud potvrdil, že bude velmi přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kteří nepodali během pořizování územního plánu připomínky (buď vůbec nebo je sepsali jen obecně, což je jako by je nepodali).
Od kterého okamžiku se použije § 307 odst. 2 stavebního zákona?
NSS řekl: „Z citovaného textu plyne, že § 307 odst. 2 nového stavebního zákona se užije pouze tehdy, jestliže úkon (resp. lépe řečeno „fáze“), během něhož bylo možné vznést důvody proti opatření obecné povahy, proběhl již po účinnosti nového stavebního zákona. NSS se s tímto závěrem ztotožňuje a v tomto rozsudku z něj vychází. Závěr odpovídá systematice a účelu přechodných ustanovení nového stavebního zákona (k tomu viz níže). Současně v něm nelze spatřovat nepřiměřený zásah do právní jistoty navrhovatele. Byl-li § 307 odst. 2 nového stavebního zákona účinný v době, kdy navrhovatel mohl uplatnit důvody proti opatření obecné povahy, měl si být vědom, že pokud tak neučiní, nebude se moci domáhat soudní ochrany…
Použití § 307 odst. 2 nového stavebního zákona je přímo v tomto ustanovení podmíněno třemi předpoklady: 1) navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy žádné důvody proti tomuto opatření; 2) navrhovatel mohl uplatnit důvody; 3) opatření nepodléhalo posouzení vlivů na životní prostředí…
Všechny podmínky použití § 307 odst. 2 nového stavebního zákona jsou v této věci splněny. Z tohoto důvodu by NSS měl přistoupit ke zrušení rozsudku krajského soudu a návrh odmítnout namísto něj… neboť stěžovatelův návrh na zrušení změny č. 7 byl od počátku nepřípustný podle § 307 odst. 2 nového stavebního zákona.“
Závěrem
Nejvyšší správní soud tedy říká, že skutečně bude § 307 odst. 2 respektovat a návrhy pasivních vlastníků na zrušení části územně plánovací dokumentace soudem budou v řadě případů nepřípustné (leda by se k ÚPD dělala ještě SEA).
Podle rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2026, čj. 10 As 182/2025 – 57
Více našich článků k problematice pasivního vlastníka najdete zde.