Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.
Poslankyně Pirátské strany Veronika Kovářová předložila kontroverzní pozměňovací návrh k Babišově novele stavebního zákona, který musí plnit snad všechna tajná přání developerů – týká se totiž akceleračních oblastí pro bydlení. Ano, chápete to správně, tahleta novinka je inspirována akceleračními zónami pro OZE a je srovnatelně zvláštní, nepromyšlená a problematická.
Územní plány často používají poměrně volné regulativy (někdy to ani jinak nejde), což bohužel umožňuje stavebníkům a úřadům přicházet s nejrůznějšími kreativními výklady. Nejinak tomu bylo v případu, který řešil Nejvyšší správní soud. Stavební úřad dovolil jedné společnosti, aby postavila parkoviště pro své zaměstnance zčásti na ploše označené územním plánu jako „plocha bydlení – hromadné“, v rámci které bylo přípustné budovat související dopravní infrastrukturu. Parkoviště ale sloužilo výrobnímu závodu stojícímu v ploše smíšené výrobní.
Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo novou metodiku s názvem „Poskytování ubytovacích služeb ve stavbách pro bydlení“. Primárně je zaměřena na služby typu Airbnb, ale použitelné jsou v ní uvedené výklady i pro nelegální ubytovny. Pro řadu obcí jsou právě tyto „podnikatelské“ aktivity zatěžující, ale současně nejsou schopny efektivně tyto černé ubytovny vyřešit. Je možné v územním plánu realizaci ubytovacích jednotek ve stavbách zakázat (jde-li o územní plán s prvky regulačního plánu), ale to samo o sobě ještě nezajistí, že žádný vlastník rodinného domu nebude porušovat pravidla.
Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, tentokrát šlo o obec z jižních Čech. Ve sporu šlo o to, jestli samospráva mohla nebo nemohla změnit funkční využití ploch stabilizovaných určených pro bydlení na plochy pro rekreaci. Nebudeme vás napínat, tentokrát obec v právu nebyla a NSS jen potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Zdůrazňujeme ještě, že vlastník pozemků byl v procesu územního plánování aktivní, což mu umožnilo domoci se řádného soudního přezkumu. Krajský soud navíc zdůraznil, že v době vydání napadeného opatření obecné povahy již vlastník měl k dispozici (byť nepravomocné) rozhodnutí povolující realizaci záměru změny rekreačního domu na rodinný dům. Podle krajského soudu proto postup stěžovatelky představoval přímý zásah do legitimního očekávání a byl […]