Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.

Bydlení je veřejný zájem, to ví každý a je to notorieta

NSS se zjevně rozhodl, že je v dnešním společenském diskurzu potřeba veřejný zájem na bytových domech prosazovat a je s tím třeba počítat, pokud budete podávat připomínky proti vymezování zastavitelných ploch v územně plánovací dokumentaci, developeři dostali totiž díky mediálnímu šílenství do rukou silný trumf: „Změna proto reaguje na relevantní vývoj v území a zvýšenou potřebu rezidenční zástavby v širších transformačních územích podél železničních tratí. Současně změna přispívá k plnění veřejného zájmu spočívajícího v přeměně dosluhujícího výrobního a skladovacího areálu na plnohodnotné urbánní prostředí s bydlením a občanskou vybaveností. Veřejný zájem lze zejména dovodit z § 16 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, ze kterého vyplývá povinnost odpůrce pečovat o uspokojení potřeby bydlení svých občanů.“

Městský soud, jehož rozsudek NSS přezkoumával, k veřejnému zájmu na zajištění bydlení řekl: V-„Pouze na okraj soud uvádí, že nedostatečná výstavba nových bytů v Praze vyvolávající enormní poptávku po nových bytech, jakož i vysoké ceny, které zájemci v současnosti za pořízení bytu v Praze platí, jsou obecně známými skutečnostmi, které dle náhledu soudu není třeba dokazovat.“

Dobré vědět, že? Z neustále omílaného nedostatku dostupného bydlení, které prý vyřeší další a další nová výstavba, se nám stává v soudních řízeních notorieta, stejně jako z toho, že klimatická změna zásadně ovlivňuje naše životy a zdůvodňuje rušení zastavitelných ploch (vtipné je, že tyhlety dvě notoriety jdou proti sobě).

Bydlení i klima jsou prostě notoriety

Zajímavé je, že v médiích se stále častěji objevují i informace o tom, že značný objem nových bytů skupují obří korporátní investoři a reálně se tedy vůbec nestane, že by měli lidé bydlení dostupnější, nebo levnější. Hospodářské noviny třeba píší: „Podíl bytů kupovaných na pronájem v Praze dále roste. Každý čtvrtý byt v novostavbách prodaný v první polovině roku 2024 skončil u velkého investora do nájemního bydlení z řad institucí – velkých společností, fondů nebo církve. Developeři s těmito typy kupců letos zobchodovali na 1200 bytů v celkové hodnotě přibližně 4,5 miliardy korun.“ Tito velcí investoři si pak podle HN účtují až o třetinu vyšší nájemné než individuální pronajímatelé. Jaký veřejný zájem tedy NSS vlastně chrání?

Zkrátka platí, že představa, že potřebu bydlet v Praze nebo jinde ukojí přebujelá developerská výstavba, je tedy úplně lichá. To ale soudům zjevně nevadí. Pro dotčené sousedy (a životní prostředí) to znamená, že se jim bude s předimenzovanými developerskými projekty zas o něco hůře bojovat.

Podle rozsudku NSS čj. 7 As 151/2025 – 113  ze dne 6. 3. 2026 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2025, č. j. 15 A 38/2025-215.

Více našich textů k územním plánům najdete zde.