Právo podat odvolání proti rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) má oznamovatel, dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 a dotčené územní samosprávné celky (§ 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). NSS se v nedávném rozsudku zabýval tím, zda obec Palkovice splňovala podmínku, aby se ve vztahu k řešenému záměru jednalo o dotčený územní samosprávný celek.

Postačí, pokud je doprava vedena směrem k území určité obce?

Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 25. 9. 2023 vydal závěr zjišťovacího řízení, že záměr osoby zúčastněné na řízení „Modernizace střediska Kunčičky u Bašky“ nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně jako opomenutý účastník řízení podala odvolání, které krajský úřad zamítl jako nepřípustné, neboť žalobkyně není dotčeným územním samosprávným celkem a nesvědčí jí postavení účastníka řízení.

Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl shora označeným rozsudkem. Ztotožnil se s žalovaným a na jeho rozhodnutí odkázal. Žalovaný dle krajského soudu postavení žalobkyně v procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí posoudil správně. Z oznámení záměru vypracovaného dle přílohy č. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí plyne pouze jízda některých vozidel ve směru na území žalobkyně, nikoli však přes něj. Doprava ve směru na žalobkyni má být dle prvostupňového rozhodnutí řešena samostatně ve spolupráci s ní, přičemž je možné umístění výhyben na komunikaci. Dle krajského soudu tedy není zamýšleno po realizaci záměru vést dopravu přes území žalobkyně.

Námitky dotčené obce

NSS námitky obce shrnul takto: “Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně posoudil právní otázku dotčení stěžovatelky jakožto územního samosprávného celku. Přestože žalovaný ve svém rozhodnutí tvrdí pouhé směrování dopravy, z oznámení záměru je zjevná jízda těžké techniky ve směru na území stěžovatelky, přičemž trasa zahrnuje komunikace na jejím území a počet průjezdů vzroste z dnešních 50 na 236 denně. Tvrzení o nedotčení stěžovatelky pomíjí realitu dopadů provozu, který by byl po výstavbě záměru ve zvýšené míře jistý. Takové posouzení porušuje zásadu materiální pravdy a právo na účast dotčené obce.”

Pro vymezení dotčeného územního samosprávného celku není rozhodující oznámení

NSS nejprve zrekapituloval že “Dotčeným územním samosprávným celkem se pro účely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí rozumí územní samosprávný celek, jehož správní obvod alespoň zčásti tvoří dotčené území [§ 3 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí], přičemž dotčeným územím se rozumí území, jehož životní prostředí a obyvatelstvo by mohlo být závažně ovlivněno provedením záměru nebo koncepce [§ 3 písm. c) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Výčet dotčených územně samosprávných celků je přitom jednou
z náležitostí oznámení záměru (§ 6 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ve spojení s jeho přílohou č. 3).”

NSS pak dal stěžovatelce z části za pravdu v tom, že “Neplyne-li z oznámení záměru, zda jeho provedením bude ovlivněno životní prostředí a obyvatelstvo jiného území, nelze z toho bez dalšího usuzovat na absenci takového vlivu. Takový postup by mohl vést k účelovému vynechávání dotčených území z oznámení záměru. Stěžovatelka však neuvádí žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly správnost či úplnost údajů o dopravě a zátěži z ní uvedených v oznámení záměru, např. ve smyslu zásahu dopravních tras při provozu záměru na stěžovatelčino území.”

Podstatné  je, zda má dojít k závažnému vlivu na dané území

Podle NSS je ale současně nutno zdůraznit, že “zákon o posuzování vlivů na životní prostředí v definici dotčeného území počítá se závažným vlivem na životní prostředí a obyvatelstvo daného území, nikoli vlivem jakýmkoli. V tomto kontextu Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než souhlasit s krajským soudem. Byť se obdobně jako žalovaný závažností vlivu explicitně nezabýval (neboť jeho existenci v projednávané věci neshledal), vliv záměru na
stěžovatelčino území vyloučil mimo jiné s poukazem na akustickou studii, z níž plyne významná podlimitnost záměru z pohledu hygienických limitů ve vztahu k vlivům dopravy, a rozptylovou studii podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, z níž plyne velmi malý vliv nárůstu silniční dopravy po realizaci záměru na stávající imisní situaci v lokalitě obce /Baška – část Kunčičky u Bašky a okolí.

Akustická studie se zabývala blízkým okolím záměru a rozptylová studie zmiňuje „okolí“ obce Baška – část Kunčičky u Bašky vč. účelové komunikace ve směru na stěžovatelčino území. Stěžovatelka uvedené závěry o souladu záměru s právními předpisy relevantně nezpochybnila.”

NSS se proto ztotožnil s krajským soudem v tom, že obec Palkovice  není dotčeným územně samosprávným celkem ve smyslu § 3 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť životní prostředí a obyvatelstvo na jejím území nemůže být závažně ovlivněno provedením záměru.

Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 98/2025 – 36 ze dne 1. 10. 2025.

Více našich textů k problematice EIA najdete zde.