V rozsudku ze dne 21. 4. 2021 se Nejvyšší soud zabýval postupem nižších soudů, které posuzovaly nesprávný úřední postup stavebních úřadů v řízení o vydání územního souhlasu k oplocení pozemku. O co šlo?

Řízení celkem trvalo 5 a půl roku

Předmětné řízení trvalo 5 let a 6 měsíců, když bylo zahájeno návrhem žalobkyně podaným dne 31. 5. 2011 u Městského úřadu Říčany, následně bylo vedeno u Městského úřadu Mnichovice a pravomocně skončilo dne 13. 12. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 30. 11. 2016, kterým bylo žádosti žalobkyně definitivně vyhověno.

Původně zamítavé rozhodnutí stavebního úřadu žalobkyně úspěšně napadla žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze, který toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 14. 8. 2014, č. j. 45 A 23/2012-97, zrušil (územní plán obce, ze kterého toto rozhodnutí vycházelo, byl v místě požadovaného stavebního záměru vnitřně rozporný). Žalobou podanou u Okresního soudu Praha-východ se žalobkyně navíc od roku 2010 domáhala odstranění plynovodu, který byl v blízkosti plánovaného oplocení neoprávněně umístěn. Rozhodnutím ze dne 10. 7. 2015 totiž Městský úřad Mnichovice předmětné stavební řízení s odkazem na tuto skutečnost přerušil.

Soudy přiznaly odškodnění skoro 90 tisíc Kč

Soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na předmět posuzovaného správního řízení (povolení stavby oplocení), dopadá na daný případ článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud dospěl k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni svědčí právo na přiměřené zadostiučinění za presumovanou nemajetkovou újmu, kterou v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. utrpěla.

Soud zohlednil, že průběh řízení byl ztížen jednak liknavým postupem správního orgánu, proti němuž žalobkyně opakovaně brojila svými podáními, jednak umístněním výše zmíněného plynovodu. Soud prvního stupně tedy žalobkyni přiznal finanční odškodnění ve výši 18 000 Kč za první dva roky trvání posuzovaného řízení a dále v téže výši za každý další rok tohoto řízení, čímž dospěl k základní částce 81 750 Kč. Tu pak dále navýšil o 5 % pro zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobkyni a o dalších 5 % z důvodu postupu správního orgánu, tedy na konečných 89 920 Kč. Odvolací soud rozsudek potvrdil.

Soudy se podle NS měly zabývat důvodem přerušení řízení

V rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, Nejvyšší soud uvedl, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

Nejvyšší soud tak soudům v posuzované věci vytknul, že se měly zabývat tím, zda nepřiměřeně dlouhé bylo související řízení vedené u u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 197/2010, pro který bylo posuzované řízení po určitou dobu přerušeno. Konkrétně Nejvyšší soud uvedl:

Především tedy bylo namístě posoudit, jaký byl vztah obou dotčených řízení, a v případě závěru, že výsledek zmíněného soudního řízení byl pro rozhodnutí vydané v posuzovaném řízení skutečně klíčový, jak uvádí žalovaná, bylo nezbytné zabývat se tím, po jakou dobu toto soudní řízení bránilo skončení posuzovaného řízení a zda věc byla v tomto vedlejším řízení projednána v přiměřené době či nikoliv. Napadený rozsudek odvolacího soudu však žádnou právní úvahu týkající se zmíněného vedlejšího řízení neobsahuje, když ani skutkové závěry, ze kterých odvolací soud vycházel a jež plynou především z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud odkázal, nejsou pro účely posouzení uvedené otázky dostatečně zřetelné.

Odvolací soud bude rozhodovat znovu

Vzhledem k uvedené absenci úvah vztahujících se k významu zmíněného soudního řízení pro posuzované stavební řízení je tak podle Nejvyššího soudu hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení odvolacím soudem neúplné, a tedy i nesprávné. Nadto je napadený rozsudek pro absenci řádného odůvodnění částečně nepřezkoumatelný. Odvolací soud se tak bude muset věcí zabývat znovu.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu č.j30 Cdo 3/2021-278 ze dne 21. 4. 2021

O případu, kde jsme vymohli odškodnění skoro 400 tisíc Kč za řízení před stavebním úřadem, si můžete přečíst zde