Na začátku února 2024 se Nejvyšší soud zabýval dalším případem odškodňování nepřiměřené délky řízení. Zrušil rozsudek odvolacího soudu s tím, že se tento nedostatečně zabýval zhodnocením kritéria chování poškozeného.

Úvodem

Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jímž je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Neurčuje-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 31a zákona č. 82/98 Sb. se poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V případech, v nichž nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, zákona č. 82/98 Sb.  přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Ke kritériu chování poškozeného

V rámci hodnocení věci samé Nejvyšší soud konstatoval: „Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které dokáže na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (například nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (například opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk jím způsobené. Na druhou stranu
může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu (k tomu srovnej za všechny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1520/2015,
i ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2245/2016).

Odlišně je však třeba přistupovat k aktivitě účastníka řízení, jež sice přispívá určitou měrou k prodloužení řízení, nelze mu ji však přičítat k tíži. Mezi takové jednání poškozeného patří podávání vadných či neúplných žalob nebo jiného procesního úkonu, který si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, časté změny předmětu sporu nebo upřesnění či doplňování podání. K délce řízení může poškozený přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje, i tím, že podá žalobu
u nepříslušného soudu.

Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži, pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukčního charakteru. Jednání poškozeného, které nelze hodnotit jako obstrukční, ale i tak posuzované řízení o určitou dobu prodloužilo, může přitom odvolací soud ve výši zadostiučinění zohlednit tím, že na základě řečené skutečnosti odpovídajícím
způsobem sníží základní částku odškodnění v rámci kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, k tomu srovnej kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014, a ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1158/2023].“

Závěr

V rámci hodnocení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud poukázal na to, že „pokud soud spatřoval příčinu délky řízení také v nedůvodných návrzích žalobkyně a jí podávaných opravných prostředcích, které tak měly přispět k celkovému trvání řízení, aniž by současně zvážil, zda byly opravdu zjevně nedůvodné, posoudil je i v souvislosti s kritériem postupu soudů a zhodnotil, zda se jednalo o jednání obstrukčního charakteru, je jeho posouzení uvedeného kritéria neúplné, a tudíž nesprávné.“

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2024, č.j. 28 Cdo 2314/2023-340. Dostupný na https://www.nsoud.cz/

Více našich textů k odškodňování za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup zde.