Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 155/16 je dostupný zde.
Poslanecké sněmovna schválila 12. července zavedení soudního poplatku u žalob, kde se lidé domáhají odškodnění za pochybení státu. Poplatek 2.000 Kč prosadil přes Ústavněprávní výbor poslanecké sněmovny ministr Pelikán. A to přesto, že vláda se před 2 lety usnesla, že se takový poplatek zavádět nebude. O problému dnes informují Lidovky.cz.
Dne 11. 7. 2017 vydal Ústavní soud důležitý nález sp. zn IV. ÚS 3168/16, který se zabývá výkladem smluv. Smlouvy by měly být vykládány pomocí skutečného úmyslu stran při uzavírání smlouvy, nikoliv pouze podle jejich přesného textového znění. Pokud soudy či jiné orgány veřejné moci nepřihlížejí ke skutečnému úmyslu stran, nerespektují tím autonomii vůle jedince, a tím porušují základní právo smluvních stran garantované Listinou základních práv a svobod.
Poté, co v roce 2010 vstoupil v účinnost Protokol č. 14 k Úmluvě, začal ESLP řešit takřka nezvladatelný nápad stížností řešit tím, že stížnosti zjevně neopodstatněné začaly být odmítány zrychlenou procedurou – rozhodnutím samosoudce. Pokud někdo má zkušenosti s podáváním stížností k ESLP, zná stručný „odmítavý“ dopis, který v těchto případech štrasburský soud posílal.
Do celkové délky řízení pro účely odškodnění za nepřiměřenou délku je nutno počítat dobu od zahájení řízení do skončení řízení a poté dobu ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení o povolení obnovy řízení. Řízení o povolení obnovy řízení se do celkové délky řízení nezapočítává. Uvedený závěr shrnul Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015. V rozsudku Kulnev proti Rusku ze dne 18. 3. 2010, stížnost č. 7169/04, ESLP zopakoval již dříve vyslovený závěr, že pro určení relevantní délky řízení je třeba vzít do úvahy pouze období, kdy řízení před orgány veřejné moci trvalo, tedy kdy zde nebylo pravomocného rozhodnutí ohledně obvinění stěžovatele. […]