Nejvyšší správní soud řešil případ investora, který chtěl stavět výkrmnu drůbeže, ale žádost o povolení záměru podal pozdě a než stavební úřad rozhodl, došlo ke změně územního plánu, která už záměr neumožňovala. Důležité je zdůraznit, že v procesu pořizování územně plánovací dokumentace byl investor naprosto pasivní a svoje zájmy nijak nehájil. Soudy mu proto vůbec nijak nepomohly.
Dnes si v naší advokátní kanceláři dáme na oslavu znojemské pivo Old Cock, protože slavíme velký úspěch – podařilo se nám ve prospěch našich klientů po složité bitvě zrušit část Územního plánu města Brna, která se týká výstavby u Lužánek. Jsme na naši práci náležitě hrdí a doufáme, že se z toho brněnští plánovači a pořizovatelé poučí – i pro ně totiž platí stejně jako pro malé obce povinnost územní plán pořádně odůvodnit.
V jedné obci měli manželé pozemek v ploše určené pro bydlení. Umístili na něm na základě společného souhlasu stavebního úřadu mobilheim o cca 48 m2. Následně proběhla kontrolní prohlídka a asi nebylo všechno v pořádku, protože následovalo zahájení řízení o odstranění stavby.
Ústavní soud před nedávnem vydal docela důležitý nález, ve kterém řekl, že i nepravomocné povolení záměru může mít docela velký vliv na územní plán. Díky tomu pak Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu středočeské obce Kolomuty.
V tomto pokračování seriálu Povídání o územním plánování se věnujeme vymezování biocenter a biokoridorů v územních plánech.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.
Je až neuvěřitelné, jak málo ví novináři o zákonech, a přitom o nich tak sebejistě píšou. Jeden by se báchorkám, smyšleným hoaxům a dezinformacím s chutí zasmál, kdyby jimi nebyla matena veřejnost. Jedním z až bizarních příkladů volné fabulace je třeba text Petra Holuba ze Seznamzprávy nazvaný „S vyloučením veřejnosti. Co skrývá stavební novela“. Perly najdeme i na Forbes v článku Martina Bajtlera „Tak znovu. Vláda chce rychle schválit nový stavební zákon. Jaké změny má přinést?“
Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Krajský soud v Praze se dostal k docela zajímavé věci – vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech v situaci, kdy se příslušné orgány řadu let neobtěžují zpracovat plán ÚSES, kvůli čemuž zpracovatelé územního plánu postrádají důležitý podklad. Rozsudek, o kterém píšeme, je velmi důležitý a měli by ho dobře znát jak projektanti, tak pořizovatelé.
Nejvyšší správní soud se v rámci tzv. incidenčního přezkumu vyjadřoval k jednomu územnímu plánu, který si jako podmínku výstavby dal napojení se na kanalizaci. Pán, který chtěl na pozemku stavět, se svou kasační stížností proti popsané regulaci neuspěl.