Projednávaná novela stavebního zákona obsahuje jeden skvost za druhým, až jeden pochybuje, jestli se vůbec na tvorbě textu mohl podílet někdo, kdo viděl stavební zákon aspoň z rychlíku. Většinou se zdá, že ne.
Naše domácnost je trochu zvláštní. Soužití dvou tvrdohlavých právníků, z nichž každý musí mít vždycky pravdu, není jednoduché. Zvenku se navíc může zdát, že je i podivné, protože se se doslova od rána do večera bavíme o právu a speciálně pak o územním plánování. Přemýšlíme prakticky pořád, co by se mohlo dělat líp, kde jsou chyby a jak je napravit.
V důsledku dnešního tlaku na výstavbu obnovitelných zdrojů energie a kvůli jejich upřednostňování oproti jiným veřejným zájmům se stále více starostek a starostů, spolků nebo občanů setkává s tím, že si právě jejich obec (nebo tu sousední) vyhlídl investor jako vhodné místo k realizaci svého záměru – výstavby obří plochy fotovoltaiky nebo extrémně vysokých stožárů větrných elektráren.
Krajský soud v Brně se zabýval tím, zda bylo řádně odůvodněno opatření obecné povahy vydané Magistrátem města Brna dne 14. 10. 2024, kterým byla stanovena přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci – místní komunikaci III. tř., ul. Bubeníčkova. Toto opatření omezilo dobu vyhrazeného parkování na dobu 7-19 hod. a z dodatkové tabulky vypustilo vyhrazení pro invalidní pracovníky a klienty společností sídlících na v návrhu uvedené nemovitosti.
Je jasné, že developerům leží na srdci, aby změny územních plánů pěkně odsýpaly. Proto je třeba udělat přítrž trapným požadavkům soudů na to, aby se vlastníci mohli vyjadřovat k regulativům, které mají ovlivnit budoucí využití území. Žábou na prameni je evidentně i opakované projednávání návrhu územně plánovací dokumentace, pokud dojde po veřejném projednání k nějaké výraznější změně. Novela stavebního zákona proto označuje valnou většinu změn za nepodstatnou úpravu. A je to.
Je nutno uznat, že developeři se vážně snaží, aby Babišova novela stavebního zákona hájila právě jejich zájmy a politikové jim jdou docela dobře na ruku. Jedním z příkladů je to, že se namísto zastavěného území bude vymezovat zastavitelné území. Vypadá to jako bezvýznamné slovíčkaření, ale opak je pravdou. Tato novota by byla pro mnoho obcí doopravdy docela riziková.
Nejvyšší správní soud je neoblomný, pokud jde o počítání lhůt. Přesvědčil se o tom jeden pán, který návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu podal o 23 minut později, než stanoví právní předpis.
Každý územní plán musí nějakým způsobem řešit veřejnou infrastrukturu a obvykle se stává, že některý vlastník nesouhlasí s tím, aby zrovna přes jeho pozemek vedla kanalizace, vodovod nebo silnice. Dobře odůvodnit vymezení veřejně prospěšné stavby může být docela náročné.
Nejvyšší správní soud řešil otázku, zda se lze domáhat přidělení čísla evidenčního žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nebo žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Přiklonil se k druhé možnosti.
Nejvyšší správní soud se opět zabýval územním plánem, který nebyl prakticky vůbec odůvodněn. Je až s podivem, že k podobným rozhodnutím dochází stále dokola, když se z tohoto nedostatku územních plánů stala notoricky známá věc. NSS potvrdil, že to, že dotčený vlastník nepodal námitky (připomínky) rozhodně neznamená, že pořizovatel může povinnost alespoň obecně regulaci zdůvodnit, hodit za hlavu. Dále se NSS zabýval neurčitostí regulace.