Ministerstvo pro místní rozvoj přišlo s novou zajímavou metodikou. Tentokrát se týká otázky, jestli mohou územní plány obsahovat přechodná ustanovení. My jsme článek na podobné téma také nedávno zveřejnili.
Územní plán může obsahovat přechodná ustanovení
MMR říká: „Obec může v rámci svého ústavně zaručeného práva na samosprávu stanovit ve své vlastní územně plánovací dokumentaci i takové regulativy, včetně regulativů majících charakter přechodných ustanovení, které právní předpisy výslovně neupravují, pokud to zákon výslovně nezakazuje a pokud jsou v souladu s principy, cíli a úkoly územního plánování a jsou přiměřené a odůvodněné legitimní potřebou nebo legitimními zájmy. Vždy se však bude jednat pouze o regulativy samotné územně plánovací dokumentace, jejíž vydání je v kompetenci obce…
Intertemporální pravidlo proto musí být obsahovou součástí územně plánovací dokumentace a musí být formulováno jako její vlastní regulativ. Pro úplnost je třeba doplnit, že prostřednictvím územně plánovací dokumentace, kterou vydává obec, není možné zasahovat do nadřazené územně plánovací dokumentace, tj. do zásad územního rozvoje nebo do územního rozvojového plánu. Tato nadřazená územně plánovací dokumentace se uplatní na záměry buď podle svých vlastních přechodných ustanovení či podle obecného principu vyjádřeného výše…
Jestliže platí, že obec může rozhodnout o tom, zda územní plán vydá nebo nevydá, může proto podle argumentu a maiori ad minus rozhodovat také o podrobnějších podmínkách jeho uplatnění, včetně úpravy zvláštních regulativů pro určité typově vymezené záměry, např. pro záměry, u nichž bylo již zahájeno řízení o jejich povolení za účinnosti předchozí územně plánovací dokumentace obce. Takto předem vymezený okruh záměrů je transparentní, srozumitelný a jasný a při nabytí účinnosti nového územního plánu či regulačního plánu lze jednoznačně určit, na jaké záměry dopadá. Kompetence obce se tedy naplňuje stanovením podrobných podmínek pro rozhodování v území, nikoliv úpravou postupů veřejné správy, které jsou založeny zákonem.“
Územní plán bez přechodných ustanovení nepřiměřeně omezuje vlastnické právo
MMR si je samozřejmě vědomo toho, že otevírá ve snaze ochránit Metropolitní plán, u kterého je problém přechodného ustanovení nejakutnější, Pandořinu skříňku. Vlastníci, kteří budou mít zahájené řízení o povolení záměru, u kterého to vypadá, že do něj negativně zasáhne změna územního plánu nebo nový územní plán, se totiž mohou snadno bránit tím, že absence vhodného přechodného ustanovení je nepřiměřená. S tím se dá těžko polemizovat, budou mít pravdu – proč by to v Brně nebo v Praze šlo a jinde ne, že?
Vedle toho přechodné ustanovení jaksi vrací do hry předchozí regulaci, která tím, že není odstraněna opět může zasáhnout do práv a může být třeba diskriminační (je to hodně složitá konstrukce, ale možné to je a vysvětlení přesahuje možnost tohoto článku, ale věříme, že dostaneme možnost to vysvětlit před soudem). S tímto se metodika adekvátně nevypořádává, jen tvrdí: „Pokud by došlo k napadení regulativu majícího charakter přechodného ustanovení, měl by být v rámci přezkumného nebo soudního řízení přezkoumáván především regulativ dosavadní územně plánovací dokumentace, který by se měl podle přechodného ustanovení použít, neboť potenciálně pouze ten se může dotýkat něčích práv. Nicméně ve vztahu k němu již obvykle uplynuly lhůty pro přezkumné řízení i pro soudní přezkum.“
To ale není tak docela pravda (řekli bychom to jinak, ale nechceme být příliš tvrdí). Jak jsme uvedli, nový územní plán vrací starý skrze přechodné ustanovení zase do hry. Bez přechodného ustanovení by totiž stará regulace již nemohla být uplatněna, přechodné ustanovení vlastně zavádí novou regulaci, která z nějakého důvodu stojí vedle jiné nové regulace. Územní plán by se tedy měl vypořádat s tím, proč nepravomocná rozhodnutí nebo dokonce jen zahájená řízení mají přednost před veřejnými zájmy, kvůli kterým je v novém územním plánu obsažena regulace nežádoucí záměry vylučující. Ještě z toho může být opravdu hodně sporů a potíží.
Ve skutečnosti přechodná ustanovení, u kterých stačí jen zahájit řízení a díky tomu využít starý územní plán, úplně vyprazdňují územní plánování. Investorům a vlastníkům totiž v podstatě stačí zahájit účelově a klidně i velmi nedbale řízení a žádost udržovat při životě do doby nabytí účinnosti nové územně plánovací dokumentace, což není nic těžkého.
Stálo to opravdu soudu v Brně a MMR za to?
S MMR se v něčem nedá souhlasit (a jak rozhodně neargumentovat)
V čem se MMR mýlí, to je toto konstatování: „Zastupitelstvo rozhoduje o přijetí a vydání územně plánovací dokumentace v samostatné působnosti, která je projevem ústavně zaručeného práva obce na samosprávu ve smyslu čl. 100 Ústavy České republiky, v jehož rámci a v mezích právních předpisů může obec činit vše, co není zákonem zakázáno, a není nucena činit nic, co jí zákon neukládá.“
Ano, samospráva se skládá z přenesené a samostatné působnosti. V rámci samostatné působnosti pak obec buď vykonává veřejnou správu anebo jedná jako právnická osoba soukromého práva – to třeba když se uzavírá kupní smlouva na židle do zasedačky. Při soukromoprávním jednání skutečně platí, že obec smí činit vše, co není zákonem zakázáno, ale současně má třeba na rozdíl od fyzických osob specifický charakter – musí si například dávat pozor na to, aby nikoho nediskriminovala (to platí kupř. při dávání služebností spočívající v možnosti vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes obecní pozemek).
Vydávání územně plánovací dokumentace je výkonem veřejné správy, na který se vztahuje princip zcela opačný – orgán smí činit jen to, co mu zákon dovoluje. Nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, na který MMR pro podporu své argumentace odkazuje, vůbec nedokládá, že by MMR mělo pravdu. Konkrétně MMR vytučnilo tuto větu z nálezu: „Vydání opatření obecné povahy je sice výkonem veřejné moci, současně jde však o výkon samostatné působnosti, tedy ústavně zaručeného práva na samosprávu.“ Toto konstatování ale stojí proti názoru MMR, protože Ústavní sodu potvrdil, že územní plánování je výkon veřejné moci.
Pořizovatelé, tímto názorem proto v územních plánech neargumentujete, pokud nechcete vypadat hloupě. Odkazujte raději prostě jen na to, co říká Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 13. 5. 2025, č. j. 64 A 1/2025-290.