Nejvyšší správní soud se zabýval stížností jednoho investora, který chtěl stavět obchodní centrum. Změna územního plánu mu to ale znemožnila. Investor se bránil mj. tím, že změna byla nepřiměřená, protože už měl územní souhlas na vodovodní přípojku. NSS ale řekl, že to není důležité.
Povolení pro dílčí část nezakládá oprávnění realizovat celý soubor staveb
NSS pravil: „Stěžovatelka v návrhu na zrušení opatření obecné povahy poukazovala na pravomocný územní souhlas, dvě závazná stanoviska a vedené územní řízení. Pokud jde o vodovodní přípojku, k níž byl udělen územní souhlas, ta je podle stěžovatelky vybudována (bod 25 návrhu) a o jejím odstranění není ve změně územního plánu ani zmínka.
Stěžovatelčina argumentace je však v podstatě postavená na domněnce, že územním souhlasem k dílčí části plánovaného souboru staveb (vodovodní přípojce) jí vzniká oprávnění realizovat celý soubor staveb (obchodní centrum). Tak tomu ovšem není. Ke zbývajícím – a nutno konstatovat, že klíčovým – částem stěžovatelčina záměru nebylo vydáno žádné povolení, které by představovalo limity využití území ve smyslu § 26 odst. 1 stavebního zákona, případně by zakládalo práva nabytá v dobré víře, hodná ochrany při dalším postupu správních orgánů.
Takovou povahu nemají ani již vydaná závazná stanoviska dotčených orgánů, včetně orgánu územního plánování, neboť se jedná o podkladové akty pro konečné a komplexní posouzení záměru, ani sám fakt probíhajícího územního řízení. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěrem krajského soudu, podle nějž existence územního souhlasu k vodovodní přípojce v projednávané věci neznamená nemožnost v dané ploše měnit regulativy využití území.“
Podle rozsudku NSS ze dne 22. 7. 2026, čj. 6 As 134/2025 – 62.
Více našich článků k územním plánům najdete zde.