Na začátku září roku 2017 rozhodoval Nejvyšší správní soud spor mezi podnikatelem a Odvolacím finančním ředitelstvím. V roce 2009 totiž podnikatel přesáhl obrat 1 mil. Kč jakožto hranice pro povinnost registrace k DPH. Finanční úřad ho poté v prosinci roku 2013 k DPH zaregistroval z úřední moci, a to zpětně k 1. 1. 2013. Podnikatel tento postup finančního úřadu kritizoval s odůvodněním, že v lednu roku 2013 možnost finančního úřadu registrovat podnikatele k DPH zanikla uplynutím tříleté lhůty. Nejvyšší správní soud dal nakonec za pravdu podnikateli a zdůraznil význam promlčecích a prekluzivních lhůt z hlediska právní jistoty.
Nález sp. zn. I. ÚS 741/17 je dostupný zde. Naše shrnutí nálezu je dostupné zde.
Ústavní soud v říjnu rozhodl o naší ústavní stížnosti ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení. Ústavní soud zrušil prvoinstanční a druhoinstanční rozhodnutí z důvodu, že soudy dostatečně neodůvodnily svá rozhodnutí o nároku žadatelky o odškodnění na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Odškodňovací řízení, které již trvá dva roky, se tak nyní vrací zpátky na začátek – k obvodnímu soudu. Nepřiměřeně dlouhé správní řízení Žadatelka o odškodnění byla účastnicí nepřiměřeně dlouhé správního řízení o určení právního vztahu, jehož předmětem bylo určení, zda se v předmětné lokalitě nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení probíhalo od 10. 3. 2010 do 1. 9. 2015, tedy více než pět let. Důvodem […]
Nejvyšší soud ČR se v květnu tohoto roku blíže vyjádřil k tomu, jak mají soudy postupovat v situaci, kdy poškozený, který již byl odškodněn za část nepřiměřeně dlouhého (v té době ještě běžícího) řízení, žádá odškodnění za zbývající délku nepřiměřeně dlouhého řízení. Odškodňovací řízení Žalobce se domáhal po ministerstvu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. E 442/99. Na základě stanoviska žalované ze dne 4. 11. 2008, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 10. 2009, č. j. 17 C 180/2008-60, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. […]
Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013). Primárně je tedy účelem náhrady kompenzovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů.
Zákonodárce zavedl s účinností od 30. 9. 2017 soudní poplatek za žaloby na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem, tedy i průtahy v řízení a nepřiměřenou délkou řízení.
Ústavní soud se dne 17. 10. 2017 ve svém nálezu vyjádřil k problematice advokátního tarifu, konkrétně k tarifní hodnotě ve věci sporu o vlastnické právo k nemovitosti, jejíž hodnota není známa.
Celý nález Ústavního soudu je ke stažení zde.
Celý nález Ústavního soudu je ke stažení zde. Komentář k nálezu najdete na našich stránkách zde.
Dne 23. 8. 2017 prohlásil Ústavní soud za protiústavní letitou praxi Nejvyššího soudu, podle které v případě návrhů na odložení vykonatelnosti rozhodnutí není Nejvyšším soudem vydáno žádné rozhodnutí, neshledá-li tento důvod pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Ústavní soud konstatoval, že postup Nejvyššího soudu odporuje ústavnímu principu, podle kterého lze státní moc uplatňovat pouze v mezích a způsobem, které stanoví zákon. Tedy platí, že jestliže neexistuje jiná zákonná úprava, o každém návrhu je třeba rozhodnout výslovně. NS by měl o těchto návrzích rozhodovat bezodkladně.