Nejvyšší správní soud rozhodoval o zajímavém problému souvisejícím s místními referendy. Přípravný výbor se u soudů domáhal vyslovení neplatnosti jedné z referendových otázek, přičemž gró argumentace spočívalo v tom, jak se správně počítá, kolik osob se účastnilo hlasování. V rozsudku se konkrétně uvádí: „Navrhovatel nesouhlasil se způsobem výpočtu kvora pro závaznost rozhodnutí přijatého v místním referendu. Stanovení počtu oprávněných osob, které se referenda zúčastnily, podle počtu vydaných úředních obálek považoval za nezákonné. Domáhal se toho, aby se vycházelo z počtu odevzdaných hlasů.“
Veřejný ochránce práv řešil zajímavý případ týkající se prokazování toho, že byly všechny potřebné dokumenty řádně zveřejněny na úřední desce. Konkrétně šlo o to, zda byla informace o záměru samosprávy prodat nemovitý majetek dostupná i na online úřední desce. Ministerstvo vnitra, které mělo celou kauzu na stole jako první, potvrdilo, že dle relevantních podkladů zveřejnění proběhlo tak, jak mělo. Ombudsmanovi se to ale nezdálo, neboť ministerstvo vycházelo jen z dokladů, které mu předložil městys.
K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala zajímavá věc týkající se územní samosprávy. Šlo o jedno usnesení Rady hl. m. Prahy, kterým bylo schváleno uzavření dodatků k nájemním smlouvám a výpovědi z nájemních smluv uzavřených v minulosti mezi městem a jedním eseróčkem. Věc se nejprve dostala k městskému soudu, který žalobu odmítl a následně k NSS, který kasaci zamítl. Rozhodnutí soudů jsou zajímavá kupř. s ohledem na možnost přezkumu usnesení orgánů obce, kterými byly schváleny soukromoprávní smlouvy s investory o rozvoji území, ve správním soudnictví.
S Nejvyšším správním soudem se tentokrát podíváme do Horní Bečvy. Tamní zastupitelé schválili územní plán, který na pozemcích jedné vlastnice vymezil plochu silniční dopravy a jinde biokoridor. Krajský soud v Ostravě na základě návrhu zrušil biokoridor, ale plochy dopravy ponechal.
Etapizace v územním plánu znamená, že se stavební záměry v určité lokalitě mohou realizovat až po splnění předem stanovených podmínek. Těmi může být třeba posílení čističky odpadních vod, výstavba školy nebo třeba zastavění jiných ploch blíže centru obce. Vlastníci obvykle tyto podmínky sami splnit nemohou, a tak jsou odkázáni na to, jak se s nimi popere obec. Není proto divu, že je mnohaleté omezení obvykle rozčiluje. Soudy se k etapizacím stavějí velmi „přátelsky“ a v podstatě připouštějí, že je to jedna z nejvhodnějších regulací v případě, že v obci chybí kapacita veřejné infrastruktury. Jak se za této situace mohou proti etapizaci bránit dotčení vlastníci?
Zastupitelstvo města Říčany u Prahy vydalo v roce 2018 změnu územního plánu, jejímž hlavním obsahem byla etapizace výstavby.
Od 1. 1. 2023 nabývá účinnosti § 9 zákona č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí, který se týká povinnosti provádět osvětovou činnost. Aktuálně se projednává návrh vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.
Místní referenda o územním plánu jsou evergreenem soudních sporů. Jeden takový řešil v prosinci 2022 Nejvyšší správní soud. O co šlo, si řekneme v tomto článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?
Náhrady za změny územních plánů jsou noční můrou obcí a měst, mnohdy ale zbytečně, často jde ze strany investorů jen o plané výhružky. Přesto se tu a tam nějaká věc k soudům dostane. V dubnu 2021 tak dostal nejvyšší soud možnost rozhodovat o tom, od kterého okamžiku běží lhůty pro uplatnění nároku na náhradu za změnu územního plánu.