Když dojde ke změně územního plánu, kvůli které musí vlastníci změnit svoje plány a někdy se i smířit s tím, že místo pozemků k zastavění mají jen pole, dojde obvykle tvrzení, že obec porušila legitimní očekávání majitelů a že je kvůli tomu územní plán nezákonný. Často pak dojde na spor o regulaci obsaženou v územním plánu, v rámci kterého vlastníci uvádí, že jim obec přislíbila, že stavět budou moci a že se územní plán buď nezmění nebo že se změní tak, aby se mohlo stavět víc. Mají takové přísliby vliv na pořizování územně plánovací dokumentace?
Čím urputněji se stát snaží na sílu prosadit solární elektrárny nebo větrníky, tím víc se lidé staví na zadní a vymoženosti moderní doby jaksi odmítají. Krásně na to poukazují referenda proběhlá s podzimními volbami. Podle dat ministerstva vnitra se konalo sedm referend o této problematice a v naprosté většině lidé řekli obnovitelným zdrojům ne. Blbou zprávou je, že vůle lidu je „těm nahoře“ jako obvykle ukradená, protože se postupně mění zákony tak, aby se větrné i fotovoltaické elektrárny daly prosadit stůj co stůj, i když se bude zastupitelstvo stavět třeba na hlavu a odrážet se ušima. Pojďme se nyní podívat na otázky, o kterých se v obcích hlasovalo.
Jedna obec měla územní plán, ve kterém posuzovaná lokalita byla označena za stabilizovanou plochou průmyslové výroby, i když se jednalo o pole využívané pro zemědělství. To se nelíbilo krajskému úřadu a proto vyzval stanoviskem podle § 171 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon pořizovatele, aby zjednal nápravu, a to v rámci pořizovaní změny tohoto územního plánu. Náprava měla spočívat v tom, že stavové plochy nebudou nadále ignorovat skutečný stav v území. Obci se to vůbec nelíbilo, a tak se bránila zásahovou žalobou proti této „výzvě“.
Dostali jsme zajímavý dotaz od jedné samosprávy, který by mohlo řešit více obcí, a proto jsme se rozhodli zpracovat odpověď jako článek na náš web. Problém lze ve stručnosti popsat takto: Zastupitelstvo schválilo zprávu o uplatňování územního plánu, jejímž obsahem byly i pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu, přičemž tato změna se měla zpracovat zkráceným postupem. To už ale nový stavební zákon nezná, ale umožňuje v § 111 odst. 4 sloučit společné jednání a veřejné projednání v jedno. Otázka zní: „Může dotyčná obec spojit i v případě změny pořizované na základě zprávy o uplatňování postupovat podle § 111 odst. 4 nového stavebního zákona. nebo ne?“
Podle § 123 odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (nový stavební zákon) platí, že územní opatření o stavební uzávěře se vydává na nezbytně nutnou dobu, která však nesmí být delší než 6 let. Protože nový stavební zákon obsahuje zoufale málo přechodných ustanovení, není zřejmé, jak uvedený požadavek dopadá na stavební uzávěry vydané podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, a to kvůli § 326 odst. 3 nového stavebního zákona. V tomto ustanovení se totiž uvádí: Obsahují-li územní opatření o stavební uzávěře omezení, která nejsou v souladu s požadavky tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se k těmto omezením při rozhodování nepřihlíží.
Před časem jsme psali o tom, že obce, jejichž územní plány podmiňují další rozhodování v území vydáním regulačního plánu na žádost, mají problém, protože nový stavební zákon tyto regulační plány nezná. Potíží si je vědomo i ministerstvo pro místní rozvoj. Proto vydalo nový metodický pokyn, který je pro obce příznivější než názor náš. Pokud se na věc budou dívat stejně i soudy, situace nebude pro samosprávy tak tragická. Škoda, že pravidla uvedená v metodice nejsou obsažena, ač by to bylo logické, přímo ve stavebním zákoně. Ušetřilo by se tím dost starostí.
Poskytování tzv. plánovacích informací doznalo podle nového stavebního zákona zajímavých změn. Jako agenda už nenáleží úřadu územního plánování, ale stavebním úřadům. Je logické, že obce a města tápou, jak přesně věc řešit, a tak stavební úřady a orgány územního plánování různě spolupracují.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého bylo v pořádku dodatečně povolit ubytovnu pro 180 agenturních pracovníků namísto původně plánovaného školicího střediska s ubytováním pro školené. K soudu věc dostala nespokojená obec, protože se domnívala, že ubytovny tohoto druhu jsou zdrojem sociálně patologických jevů (kriminalita, rušení veřejného pořádku, snížená bezpečnost, alkoholismus apod.), které si na svém území nepřeje, tím méně v centru obce a v těsné blízkosti školy a školky. Původní školicí středisko bylo povolené skrze veřejnoprávní smlouvu, tu ale stavebník nerespektoval a postavil právě onu ubytovnu.
Starý i nový stavební zákon umožňují obcím, aby vydávaly územní plány s prvky regulačního plánu buď pro celé své území nebo pro jeho část. To znamená, že pak územní plán nemusí řešit území jen značně obecně, naopak může jít až do podrobnosti regulačního plánu a vlastníkům třeba přikázat, že v rodinném domě smí být jen jedna bytová jednotka, jakou barvu má mít střecha, fasáda nebo jak se smí nakládat s fotovoltaickými panely (pokud to obec bude schopna zdůvodnit).
To, jak mají vypadat veřejné vyhlášky, které se během procesu územního plánování ocitají na úředních deskách, je tu a tam předmětem soudního sporu. Nový stavební zákon situaci ještě zkomplikuje, protože kombinuje zveřejňování v Národním geoportálu územního plánování s doručováním informací veřejnou vyhláškou pořizovatele. Pojďme se proto podívat na to, co k veřejné vyhlášce říká soud.