Místopředseda ČAK Tomáš Sokol byl jedním z prvních advokátů, kteří se vymezili proti tomu, jak vláda vyhlášením nouzového stavu pošlapala principy právního státu. V aktuálním Bulletinu advokacie č. 7-8/2020 pak stojí na str. 5 za přečtení jeho úvodník nazvaný „Kdo, když ne my?“ Tomáš Sokol zde poukazuje na to, že Komora se v nedávné minulosti vyjádřila „i k pokusům vlády redukovat občanské svobody ve jménu údajného boje s koronavirem. Ovšem způsobem, který možná zmíněnému koronaviru poněkud škodil, ale mnohem více škodil občanským svobodám.“ Ano, s tím rozhodně souhlasíme. A jak Tomáš Sokol svůj úvodník uzavírá? „Takže kdo, když ne my? Za sebe bych tedy tuto introspekci uzavřel tím, že podle mého přesvědčení, pokud […]
V Praze strážci pořádku denně v metru chytí aspoň padesát narušitelů, kteří nenosí roušky. Většinu věcí ale prý řeší domluvou, na stanici je odvedena a k topení připoutána jen menší část případů. Teď ale konec legrácek a už jen vážně, jak je to s kontrolou dodržování oněch úžasných opatření, kterými je nařízeno nošení roušek, jejichž efekt je dle Maďara slovenského původu hlavně psychologický nikoli zdravotní?
Podnikatelé, kteří vidí, že od státu se žádné velké pomoci asi nedočkají, již začali uplatňovat nároky za krizová opatření vlády a opatření ministerstva vydávaná během nouzového stavu. Pokud patříte mezi ně, pravděpodobně už jste obdrželi nic neříkající reakci z úřadu vlády. Pokud jste se rozhodli obrátit se na soud, je zde dilema, jak označit žalovaného a u kterého soudu žalobu přiznat.
Rakouský ústavní soud dne 22. 7. 2020 zveřejnil rozhodnutí, které se týkají opatření přijatých vládou v souvislosti s bojem proti nemoci COVID-19. Stojí za to, se s nimi seznámit, zvláště když náš Ústavní soud se k ničemu podobnému neodhodlal.
V naší advokátní kanceláři se rádi zabýváme územním plánováním, smlouvami s investory, náhradami škod za zmařené investice nebo třeba . Napsali jsme nejen knihu „Smlouvy o územním rozvoji: když je investor za humny“, ale také metodiku pro Ministerstvo pro místní rozvoj s názvem „Doporučení pro obce v oblasti výstavby a uzavírání smluv s investory“. Pravidelně také píšeme do časopisu PRO města a obce. Navíc jsme za poslední měsíce připravili pro starostky, starosty a zastupitele několik užitečných manuálů. Můžete si je stáhnout právě tady. Doufáme, že vám přinesou potřebné informace. NÁHRADA ŠKODY ZA ZMAŘENÉ DEVELOPERSKÉ PROJEKTY DOPORUČENÍ PRO OBCE V OBLASTI VÝSTAVBY A UZAVÍRÁNÍ SMLUV S INVESTORY URČENÝ ZASTUPITEL PRO ÚZEMNÍ […]
V naší praxi se opakovaně setkáváme s podobnými situacemi, ve kterých se ocitají starostky a starostové: investor usiluje řadu o výstavbu rozsáhlého projektu – obytného souboru pro stovky obyvatel nebo obřích skladovacích hal.
S obrovskou úlevou jsme si přečetli rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl naši kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domáhali jsme se přezkumu neslavných krizových opatření vlády z doby našeho „nouzového stavu“.
Vystupování české vlády za „nouzového stavu“ se stalo předmětem mnoha diskuzí článků, diskuzí a také internetového humoru. S obrovskou nevírou jsme sledovali, kam až mohou veřejní činitelé zajít. Na pomyslné první příčce v souboji o nejhloupější výrok je proto pořádná tlačenice. Zatímco některé řeči byly spíše k smíchu, řada jiných oprávněně vzbouzela silné obavy. Zapadnout by rozhodně neměla drsná slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která adresovala soudcům a podnikatelům. Proto jsme podali žalobu a požadujeme, aby soud prohlásil její výroky za nezákonný zásah.
Podle krizového zákona je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními vlády. Řadě osob také byla škoda v důsledku krizových opatření způsobena. Níže poskytujeme bezplatný návod, jak je možné uplatnit nárok vůči státu – se zaměřením na škodu způsobenou přeshraničním pracovníkům. Pokud se jedná podnikatele v ČR, je zde několik právních režimů a v části bude pravděpodobně vhodnější uplatnit škodu ne podle krizového zákona, ale podle zákona č. 82/98, jak píšeme zde.
Za devatero horami, za devatero řekami, byla nebyla jedna země, kde měli trestně stíhaného premiéra. Ten rád věšel svým poddaným na nos bulíky. Ale někdy mluvil i pravdu. Třeba takto: „Čau lidi! Ptáte se mě, jak jsem se opovážil sáhnout na všechna vaše práva, zničit vám podnikání, dětem odepřít vzdělání a zničit vaši budoucnost. Natočil jsem k tomu video, mělo třicet minut, ale nakonec jsem si řekl, že na to stačí pár slov: Nikdo mě totiž nehlídá, nekontroluje a nikdo si na mě netroufá. Nikdo do mě nejde! Tak už si to konečně zapamatujte a dejte mi pokoj, ať můžu řídit republiku jako rodinnou firmu. Sorry, jako.“