V Politice územního rozvoje, konkrétně v čl. 24, se uvádí, že jednou z priorit územního rozvoje je vytvářet podmínky pro zlepšování dostupnosti území rozšiřováním a zkvalitňováním dopravní infrastruktury s ohledem na potřeby veřejné dopravy a požadavky ochrany veřejného zdraví a v souladu s principy rozvoje udržitelné mobility osob a zboží, zejména uvnitř rozvojových oblastí a rozvojových os.
Třetí listopadový čtvrtek byl zasvěcen online semináři, který je dostupný všem zástupcům ze strany obcí a měst zdarma. S laskavou podporou Catania Group se podařilo informaci o jeho konání dostatečně rozšířit, a tak se přihlásilo okolo 40 starostek, starostů nebo zastupitelů či lidí z odborů územního plánování.
Jedna malá obec si do svého územního plánu doplnila některé prvky regulačního plánu. Omezila zde mj. možnost využití FTV panelů. To se nelíbilo dotčeným vlastníkům a proti novým podmínkám se bránili u soudu. Ten dal ale za pravdu obci. Z jakých důvodů, to si řekneme v našem novém článku.
Územní studie jsou zapeklitá věc a je s nimi spojena celá řada potíží. Jednou z nich je jejich přezkum. K tomu se vyjádřil (nejen) Ústavní soud. V tomto článku si dovolíme shrnout, jaké jsme doposud dohledali názory k obraně proti územní studii.
Krajský soud v Praze spolu s Nejvyšším správním soudem se vyjadřovali k otázce, jak poznat, že došlo k naplnění požadavku na míru zastavění pozemku podle územního plánu.
Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva vydává už od roku 2013 svůj zpravodaj o rozhodnutích štrasburského soudu s cílem přiblížit jeho rozhodovací činnost. Právě bylo zveřejněno třetí letošní číslo tohoto zpravodaje. Vybíráme 2 z analyzovaných rozhodnutí.
Krajský soud v Praze rozhodoval o územním plánu jedné středočeské obce. Závěry, ke kterým dospěl, nebyly sice nijak převratné, přesto ale některé stojí za stručnou zmínku. Reaguje totiž na oblíbenou praxi investorů vyhrožovat obcím, které se snaží změnit územní plány a redukovat zastavitelné plochy nebo omezovat nežádoucí záměry, milionovými náhradami za nerealizované investice.
Mnohé obce jsou upřímně překvapené, když zjistí, že by měly platit vlastníkům náhrady za užívání jejich nemovitostí – veřejných prostranství občany obce. Judikatura ale potvrzuje, že se samosprávy svého „břemene“ nemohou jen tak zbavit a měly by včas myslet na to, jak tento problém vyřešit. Dnes se podíváme na nedávný nález Ústavního soudu, který se k problematice užívání veřejných prostranství vyjadřuje komplexně.
Nejvyšší správní soud vydal zajímavý rozsudek, který se týká neurčitých pojmů v územním plánu a nároků, které taková regulace klade na stanovisko orgánu územního plánování. Pokud totiž územní plán obsahuje neurčité pojmy, je třeba, aby úřad věnoval mnohem více péče dobrému odůvodnění svého závazného stanoviska.
Nejvyšší správní soud zařadil do své Sbírky rozhodnutí opravdu zajímavé rozhodnutí, které se týká regulace hlučných aktivit na území obce skrze obecně závaznou vyhlášku. Dospěl k závěru, že obce mohou chránit svoje občany před tím, aby je někdo zbytečně obtěžoval nepřiměřeným randálem, což může být pro mnoho samospráv inspirativní, zejména v době, kdy málokdo dobrovolně respektuje tzv. zlaté pravidlo společného soužití.