Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, šlo o vyhotovování úplného znění územního plánu po změně.
Biocentrum bylo podle soudu vyznačeno již v původním územním plánu
NSS řekl: „Nejvyšší správní soud… přisvědčil tvrzení stěžovatelů, že biocentrum není v hlavním výkresu vyznačeno… Biocentrum a veřejně prospěšné opatření jsou však uvedeny v úplném znění textové části a dále v úplném znění výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací a v úplném znění koordinačního výkresu…
Namítají-li stěžovatelé, že při nabývání pozemků vycházeli z vybraných částí úplných znění, ve kterých zakreslení biocentra chybělo, jde tato skutečnost k jejich tíží. Pokud by se stěžovatelé skutečně seznámili s kompletními úplnými zněními územního plánu, zjistili by, že na jejich pozemcích je předmětné biocentrum vymezeno. Následně se mohli seznámit též s původním územním plánem a jeho změnami, kdy tyto dokumenty mají normativní hodnotu, na rozdíl od úplných znění územních plánů. Z nich by získali přesné informace o regulaci území ve vztahu k jejich pozemkům, včetně na nich vymezeného biocentra…
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu, že i pokud by vyhověl návrhu stěžovatelů a zrušil ve vztahu k jejich pozemkům napadenou změnu územního plánu, nijak by se nepromítlo v jejich právní sféře, neboť by se pouze vrátilo původní označení a grafické znázornění, a to pouze v hlavním výkresu, jelikož stěžovatelé se domáhali zrušení opatření obecné povahy pouze ve vztahu k této dílčí součásti grafické části (vyznačení biocentra LBC 8 na pozemcích stěžovatelů v hlavním výkresu grafické části). Věcná regulace by však zůstala stejná, jelikož ta byla stanovena původním územním plánem. Docílit zrušení biocentra bylo možné pouze tím, že by stěžovatelé, respektive jejích právní předchůdci bývali brojili proti původnímu územnímu plánu, kterým tato regulace byla vymezena.“
Podle rozsudku NSS čj. 4 As 244/2025-33 ze dne 17. 6. 2026.
Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.