Krajský soud zrušil další regulaci obsaženou v územním plánu jihomoravské metropole. S nadsázkou se dá říct, že celý územní plán je svévolný a Brno není schopné uvést jediný relevantní důvod, proč vůbec územní plán připravilo a vydalo. Jediné štěstí druhého největšího města ČR je, že se vlastníci o územní plánování ani výstavbu v podstatě nezajímají, a tak zůstane valná většina ploch ušetřena potupného soudního přezkumu.
Od 1. 1. 2026 platí nová a dost podivná úprava tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy, která se do § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 SB., správní řád soudní dostala díky hodně kreativnímu poslaneckému návrhu Marka Bendy a kol. Jsme velmi zvědaví, jak si s podivným pravidlem poradí jak správní soudy, tak stavební úřady a obce.
Nejvyšší správní soud konečně začíná řešit územní plány obcí, které se snaží bránit větrným nebo solárním elektrárnám na svém území. Díky tomu právníci, pořizovatelé a projektanti budou lépe vědět, jakým směrem se při regulaci OZE ubírat. Zatím se totiž ÚPD týkající se FVE a VTE připravuje smíš metodu pokus omyl, jak ostatně dokládá i řešený případ.
Docela často se stává, že stavebník potřebuje vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes cizí pozemek. Je jasné, že nemůže jen tak „kopnout do země“, ale potřebuje soukromoprávní souhlas k tomu, aby mohl využít majetek jiné osoby. Jinými slovy platí, že sice má právo na to, aby jej vlastník vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich správce) umožnil napojit se na tyto sítě, ale už nemusí mít právo na to vést přípojku přes cizí pozemek. Platí to i v situaci, kdy je vlastníkem parcely obec? Podle Nejvyššího soudu to tak být nemusí.
Brněnský územní plán zažívá u soudu jednu pernou chvilku za druhou. Poslední zrušená regulace se týká okolí Brněnské přehrady.
Když se mění územní plán, setkávají se obce se snahou stavebníků co nejrychleji povolit záměry, aby se na ně nová přísnější pravidla nevztahovala. Protože pořízení územního plánu nebo jeho změny často trvá několik let, hrozí, že se to některým investorům skutečně podaří a že nový územní plán bude k ničemu. Tomu, aby stavby, které jsou rozporné s připravovanou regulací, nerostly jak houby po dešti, brání stavební uzávěra.
Novela stavebního zákona napsaná developery pro developery a developery prosazovaná a obhajovaná je smutným důkazem toho, kam až může klesnout zákonodárství a „právní“ stát. Zdálo se, že pomyslným dnem byl už styl přípravy původní verze stávajícího stavebního zákona, který sepsali pro Hospodářskou komoru na zakázku advokátní kanceláře. Návrh zákona vznikl zcela mimo standardní postupy a mimo vůli státu a jeho orgánů. Strašlivou původní verzi nového stavebního zákona se podařilo víceméně opravit a v praxi to fungovalo víceméně postaru.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.
V 10. Povídání o územním plánování se věnujeme tématu stavební uzávěry. Zaměřujeme se na to, jak nastavit územní a věcný rozsah stavební uzávěry, a to včetně konkrétních příkladů a tipů. Na závěr se dotkneme také časového rozsahu.