Nejvyšší správní soud se v těchto dnech zabýval zajímavou otázkou – může obec napadat opatření obecné povahy, kterým je stanovena objízdná trasa při uzavírce jiné silnice? Rozhodoval na základě kasační stížnosti obce Běleč, která byla dotčena vymezením objížďky pro nákladní dopravu. Obec namítala zásah do práva občanů na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí a do zájmů, které má na svém území samospráva chránit a pečovat o ně, konkrétně do zájmu na ochraně klidného bydlení a možnosti dopravy občanů obce.
V září 2019 se Nejvyšší soud zabýval zajímavou kauzou náhrady škody za změnu územního plánu. Developer Košířské výhledy chtěl po hlavním městě, aby mu zaplatilo přes 38 milionů korun za nevydařenou investici. Developer chtěl v Praze stavět, za tím účelem uzavřel s jiným investorem smlouvu o cesi práv vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí – kupní uzavřené s vlastníky pozemku.
Tlak na rozšiřování tzv. obnovitelných zdrojů energií nepochybně kvůli mnoha různým příčinám poroste. Větrné elektrárny ovšem neznamenají pouze světlé zítřky a elektřinu „zdarma“, ale pro svoje okolí přinášejí také řadu problémů. Proto se nelze divit obcím ani jejich obyvatelům, že se s větrníky za humny nehodlají smířit a bojují proti nim všemi možnými prostředky. Co mohou reálně udělat?
Před několika dny se nám podařilo dosáhnout toho, aby soud ve správním soudnictví konstatoval neúčinnost doručení svého rozsudku do datové schránky žalobce. Tím jsme klientovi umožnili, aby rozsudek soudu ještě mohl napadnout kasační stížností. Z důvodu prodloužené hospitalizace mu totiž lhůta pro podání kasační stížnosti uplynula.
Krajský soud v Praze nám dal opět za pravdu při obhajobě územního plánu jedné středočeské obce. Navrhovatelé se domáhali zrušení části opatření obecné povahy, protože nesouhlasili s vymezením koridoru lokálního biocentra přes své pozemky. Klíčovou informací je, že v průběhu řízení o návrhu územního plánu vlastníci nejdříve podali námitku jen proti vedení vysokorychlostního koridoru.
Nejvyšší správní soud se v těchto dnech dostal k rozhodování o dalším územním plánu, tentokrát zavítal na jih Moravy. Krajský soud v Brně, k jemuž věc napadla jako k prvnímu, řešil návrh, kterým se dotčený soused domáhal zrušení Územního plánu Nový Šaldorf – Sedlešovice, V něm byla nově vymezená zastavitelná plocha Z-XI (Znojmo – Louka).
V souvislosti s řešením nepřiměřené délky řízení se někdy setkáváme s případy, které bychom jinak hledali spíše v knihách Franze Kafky nebo Josepha Hellera. Už jsme psali o odškodnění za téměř 20 let trvající řízení o odstranění černé stavby (ta bohužel dodnes odstraněna nabyla). O jiném naprosto bizarním případu pak nedávno rozhodoval NSS v rozsudku č.j. 7 As 14/2022 – 23.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 10. 8. 2022 vyjádřil k možnosti požadovat náhradu újmy podle zákona č. 82/98 Sb. v případě, kdy bylo vydáno rozhodnutí v řízení, kterého se poškozený nemohl účastnit a nešlo tedy splnit požadavek, aby byl účastníkem předmětného řízení.
Nejvyšší soud v právě dnes zveřejněném rozsudku zrekapituloval svoji judikaturu, podle které zásadně platí, že pokud soud dospěje k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené době, je na místě, aby stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva.
Před několika dny Městský soud v Praze rozhodoval zajímavou věc související s kauzou Vrbětice. Přesto, že šlo o velmi specifický případ, závěry jsou jistě použitelné v nejrůznějších oblastech činnosti samospráv, neboť kritérium trvalého bydliště se používá poměrně často.