Jako mnoho jiných lidí, i nás zaujal tweet našeho premiéra Petra Fialy k problematice nedostatečných kapacit škol.
Mnoho problémů s územními plány
Právě otázkám spojeným s územním plánováním a smlouvám s investory a stavebníky o jejich podílení se na budování dostatečných kapacit veřejné infrastruktury (chodníků, silnic, škol a školek, osvětlení, parků a podobně) se v naší advokátní kanceláři úspěšně věnujeme řadu let. Byli jsme jedni z prvních českých právníků, kteří razili princip „developer platí“.
Lze jedině souhlasit s tím, že mnoho obcí a měst podcenilo fakt, že výstavba rodinných a bytových domů s sebou nese také potřebu postarat se o nové občany – většinou rodiny s malými dětmi. Proto zejména okolo Prahy a Brna vyrostly ošklivé enklávy, sídliště naležato, kde lidé jen přespávají, popř. o sobotách grilují na malinkých zahrádkách. Tisíce dětí v důsledku špatných územně plánovacích rozhodnutí nemají místa ve školce ani škole a zatěžují města, kde nebydlí. Staré chyby se bohužel napravují velmi obtížně, zvláště proto, že soudy obcím brání, aby se regulaci v územních plánech pokoušely změnit a doplnit tak, aby se mohlo stavět méně a jen tehdy, když to veřejná infrastruktura utáhne.
To, že problémy vyřeší nějaký Národní plán obnovy, jsou jen divoké sny pana premiéra. Obce reálně nemají pozemky, na kterých by stavěly, nemají nástroje, jak developery donutit k jednání a placení za zátěž, kterou do území přinesou. Samosprávy, pokud mají dobrou a odvážnou starostku či starostu, který si troufne čelit výhrůžkám advokátů developerů žalobami o náhrady údajných stamilionových škod, se mohou pokusit změnit územní plány a aspoň do budoucna zabránit masové nekorigované výstavbě. To ale nepomůže dětem, které teď nemají, kde se učit a studovat.
Žaloba na nezákonný zásah
Za zpackanou výstavbu mohou jedině samosprávy samy. Kdyby jejich zastupitelstva neschválily příšerné územní plány připravené „na ruku“ developerům, nemusela nastat dnešní situace. Proto je logické, že by měly za svá rozhodnutí nést odpovědnost. Domníváme se, že ti, kdo nemají kam dát své dítě, by mohli samosprávy žalovat za nezákonný zásah – nezajištění možnosti chodit do školy.
V § 178 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon je obec povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území. Obec za tímto účelem buď zřizuje a zrušuje základní školu, nebo zajišťuje plnění povinné školní docházky v základní škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí.
Pokud jde o střední vzdělávání, pak jsou povinnosti uloženy v § 181 odst. 1 kraji. Ten je povinen zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, dále jazykového, základního uměleckého a zájmového vzdělávání a pro výkon ústavní výchovy.
Podle § 177 odst. 2 školského zákona pak platí, že při zajišťování vzdělávání a školských služeb, zejména při zřizování a zrušování škol a školských zařízení, dbá obec a kraj zejména o soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů obce a kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území a o dostupnost vzdělávání a školských služeb podle místních podmínek.
Tyto povinnosti podle našeho názoru obce ani kraje zhusta nedodržely, mj. proto, že schvalovaly špatné a nekvalitní územní plány nezohledňující tyto veřejné zájmy na vzdělávání. Proto by bylo podle našeho názoru možné, aby se dotčené děti (a jejich rodiče) bránily žalobou proti nezákonnému zásahu do jejich práva na vzdělání zaručeného Listinou základních práv a svobod. Případně by do úvahy přicházelo uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb.