„Volba mezi uvolněním drastických a doufejme krátkodobých opatření a dalším pokračováním karantény není volbou mezi penězi a životy. Je volbou mezi hypotetickými hromadnými oběťmi koronavirové infekce a jistými oběťmi ekonomického úpadku společnosti. Bohužel, i přes sílící zoufalá varování a katastrofické prognózy vývoje naší země a společnosti stále postrádáme kvalifikovaný plán státu, jeho strategii či alespoň odpovědi na základní otázky.“ Celá výzva Jeho Magnificence zde. Jestli vás zajímá, jak může vypadat cost benefit analýza koronaviové situace, podívejte se třeba sem. O tom, že musíme prolomit tabu a začít se bavit, jaká je cena života ve vztahu ke zničení společnosti píše už i německý Spiegel.
Jak informují média, s žalobami i ústavními stížnostmi proti nouzovému stavu a opatřením exekutivy se roztrhl pytel. Řada excelentních právních kapacit se přiklání k tomu, že vyhlášení nouzového stavu i navazující opatření vlády či ministerstva zdravotnictví jsou nicotnými právními akty. Je tak na místě si položit otázku, kdo to zaplatí.
Dnes zveřejňujeme příspěvek historika pana Jana Nováka. Text nám zaslal a dovolil nám jej publikovat. Děkujeme. V dějinách lidstva se stále opakuje mechanismus spočívající v oklešťování práv jednotlivců, skupin, etnik a národů. Tento mechanismus je vždy vykonáván skupinou jedinců, kteří výměnou za určité výhody (například společenské postavení, vysoké finanční příjmy, podíl na moci atd.) plní přání a rozmary nejdominantnějšího jedince – diktátora. Pro většinu obyvatel tento mechanismus není výhodný, proto usilují o vytvoření či zachování modelu, který by jim garantoval práva, svobody a podíl na moci – odtud „vláda lidu“, tedy demokracie. Touží-li jedinec po získání absolutní vlády v již zavedeném demokratickém systému, ideálně postupuje tak, aby si nikdo nevšiml, že demokracie […]
Nouzový stav je zcela výjimečnou situací a může být vyhlášeno pouze, pokud dochází k ohrožení životů, zdraví nebo majetkových hodnot anebo vnitřního pořádku a bezpečnosti. Dopady na práva a svobody občanů jsou skutečně zásadní: Může dojít k k omezení svobody pohybu, práva na majetek, svobody podnikání a dalších práv (vždy ale jen v rámci krizového zákona a v jeho mezích) Na rozhodnutí vydaná během nouzové stavu podle krizového zákona se (až na výjimky) nevztahuje správní řád (nelze se proti nim odvolat). Porušení krizových opatření je možné trestat jako přestupek, za který mohou být ukládány vysoké pokuty. Nejsou však vyloučeny ani dopady v rovině trestněprávní. Spáchání trestného činu v době krizové […]
Ty hrdý buď a číslo na zápěstí, budiž tvůj znak a tvoje pýcha, občane! Kdo by to byl řekl, že nastal čas na písně Karla Kryla. A přece nastal.
Na Evropskou komisi se můžete obrátit se stížností na jakékoli vnitrostátní opatření (zákon, nařízení či správní úkon), kvůli nepřijetí opatření nebo postupu ze strany země EU, u nichž se domníváte, že jsou v rozporu s právem Unie. Pomůže mnohdy nenáviděná Evropská komise českým občanům? Stojí za to to vyzkoušet! Jak podat stížnost k Evropské komisi? Stačí použít standardní formulář, který usnadní zpracování. Formulář můžete vyplnit v kterémkoli úředním jazyce EU. Nezapomeňte uvést následující: Popište, jakým způsobem měly podle vás vnitrostátní orgány porušit unijní právo a který právní předpis EU porušily. Uveďte kroky, které jste ve věci podnikli. Existují tyto způsoby podání stížnosti: online: SG-PLAINTES@ec.europa.eu poštou: European Commission Secretary-General, B-1049 Brussels […]
Advokát Tomáš Sokol se jako první postavil za výklad, že vyhlášení nouzového stavu je nulitní. Jsme moc rádi, že můžeme zveřejnit velmi propracovanou právní analýzu, která dospívá k závěru, že mimořádná opatření podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví nejsou zřejmě opatřeními obecné povahy, ale správními rozhodnutími. Pro tento závěr svědčí formulace § 69 odst. 2 zákona, které výslovně zmiňuje možnost podání odvolání proti daným opatřením. Analýza, jejíž závěry, jsou v tomto ohledu velmi přesvědčivé, poukazuje na to, že pokud je vůči opatřením předpokládána možnost odvolání, nejedná se o opatření obecné povahy, ale o správní rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. „Jedná se o individuální správní […]
Judikatura ESLP dovodila, že stát má vedle „negativních“ závazků spočívajících v povinnosti zdržet se zásahů do základních práv a svobod jednotlivců také „pozitivní“ závazky spočívající v povinnosti jednat tak, aby k zásahům do základních práv a svobod nedocházelo.
Krizové opatření č. 274 ze dne 23. 3. 2020 zásadně a samozřejmě v rozporu s ústavním pořádkem a zákony zasáhlo do práva obcí a krajů na samosprávu. Nevídáno, neslýcháno Babiš se nebojí zamezit obcím, aby samy rozhodovaly o svých záležitostech, ač jim toto oprávnění zaručuje přímo naše Ústava. Zdá se, že v této republice už není svaté vůbec nic.
Na rozdíl od naší ministryně Schillerové nebo předsedy České advokátní komory se domníváme, že si podnikatelé zaslouží, aby se k nim stát choval slušně. V situaci, kdy mnohým zcela zamezil v podnikání a mnoha jiným v důsledku nepředvídatelných kroků státu výrazně poklesly příjmy, je třeba, aby stát přijal za svoje kroky odpovědnost. Zatím se podnikatelé nedočkali čestného jednání ze strany vlády. Proto se domníváme, že je plně oprávněné, aby žádali náhrady.