Jedním ze základních problémů, se kterým se obce při vyjednávání s investory potýkají, je odmítavý postoj developerů. Pokud je totiž obec ve své vyjednávací pozici příliš vágní a nedává předem jasně najevo, co od svého rozvoje očekává, nemají developeři motivaci k vyjednávání. Jednoduše podají žádost o vydání územního rozhodnutí a počítají dopředu s tím, že obec jako účastník nebo dokonce vlastník infrastruktury zůstane nečinná, nebo bude jednat neefektivně.
Konečně mám jednu radost v životě. Senát Městského soudu, kterému šéfuje soudce Výborný (ano, to je ten, který na jaře zrušil některá mimořádná opatření a který na rozdíl od soudců Ústavního soudu funguje a hájí spravedlnost a právní stát), rozhodl ve prospěch lidí a jejich práva domáhat se soudní ochrany před zásahy státu.
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava ČR, článek 2 odst. 3).
Ve čtvrtek rakouský ústavní soud rozhodl, že řada opatření v souvislosti s bojem proti COVID-19, která byla v platnosti na jaře 2020, byla protiústavní. Zákazy vstupu do restaurací a samostatné myčky aut (bez připojení k čerpací stanici), omezení vstupu skupin návštěvníků restaurací (maximálně čtyři dospělí, pokud nejde o společnou domácnost), zákaz akcí s více než deseti lidmi (například diskotéky) byly nezákonné, stejně jako povinnost nosit roušky na veřejných místech v uzavřených místnostech (úřední místnosti atd.).
Dostali jsme možnost navrhnout podobu právní úpravy smluv s investory. Věděli jsme, že právní úprava, kterou navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj, obcím jen a pouze uškodí. Protože se tématu smluv s investory věnujeme už dlouho, měli jsme teze právní úpravy promyšleny.
„Mrzí mě, že nevím, jak to bude. Jeden den mám chodit do školy, druhý den mi říkají, že nemám chodit. Nerozumím tomu. Nechci, abych místo chození do školy byla znovu zavřená doma. Nevím, jestli se budu moct vidět s kamarády. Nemůžu už chodit ani do kroužků. Kamarádky mám ráda, chtěla bych je dále vídat ve škole a vzájemně se navštěvovat.“
Jedni z těch, kdo jsou celou akcí schovanou pod roušku ochrany před koronavirem postiženi, jsou samozřejmě umělci z nejrůznějších branží. Prymula s Babišem a pánem v červené mikině se tváří, že kumšt nikdo nepotřebuje, je to něco zbytného, co velmi snadno při tom přežívání, které nám naordinovali, oželíme. Nějak si neuvědomují, že člověk není živ jen párky a pivem (i když Babiš prý chce omezit i prodej alkoholu.
Že nám ministr zdravotnictví proti všem ústavním i zákonným pravidlům nařizuje nosit náhubky, všichni dobře víme. Může si ale dovolit zaměstnavatel cokoli po nás vyžadovat dokonce pod nejrůznějšími pohrůžkami?
S radostí upozorňujeme na jednu z absolutních bizarností roku 2020. Stát vám nařídí nosit roušku a když si ji vezmete, vyhodí vás za to od voleb. Článek k této podivnosti si přečtěte právě tady. Letošní volby jsou velkým testem demokracie a právního státu. Tisíce lidí šly volit s rouškou a komisím to bylo fuk. Že vůbec nevěděli kdo se pod zahaleným obličejem skrývá a kdo reálně volí, to byla jaksi fuk. Jiným lidem vyhrožovali policií za to, že se pár minut zdrželi ve volební místnosti bez roušek. Jsme opravdu zvědaví, jak o zarouškovaných volbách rozhodne Nejvyšší správní soud, na který se s důvěrou obracíme. Po kolikáté už? Člověk začíná po letech […]
Máloco hýbe společností tolik, jako naše školou povinné děti přidušené rouškami. Protože může být málokterému odpovědnému rodiči lhostejné, že jeho dětem je pomalu, ale jistě ničeno zdraví a že je dokonce přístup ke vzdělání podmiňován zahalením obličeje, rozhodla se jedna z matek a její syn podat diskriminační žalobu.