Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.
Včera jsme dostali zajímavý dotaz, který si asi klade nejeden pořizovatel. Týká se totiž toho, jak proboha živého do 30. 6. 2026 správně vydat a následně doručit opatření obecné povahy – změnu územního plánu. Odpověď není vůbec snadná. Sice existuje metodika MMR, ale ta je bohužel podobně zmatená jako samotná právní úprava.
V 7. Povídání diskutujeme o vlivu pravomocných i nepravomocných rozhodnutí stavebního úřadu na pořizování územních plánů. Zmiňujeme nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2217/24 ze dne 10. 12. 2025, kde se Ústavní soud zastal vlastníka, který měl nepravomocné společné povolení, ale kvůli změně územního plánu, která zastavitelnost jeho pozemku zrušila, o něj přišel.
Prakticky všechny obce a města by měl zajímat nejnovější nález Ústavního soudu týkající se složitého problému: náhrad za užívání pozemků, které jsou veřejným prostranstvím. Vlastníkům takových nemovitostí se samozřejmě nelíbí, že na jejich pozemky může „kdekdo vstupovat“, a tak často přemýšlí o tom, že by obec žalovali za bezdůvodné obohacování a chtěli po ní desítky, ne-li stovky tisící jako náhradu.
Místní referenda o větrných nebo solárních elektrárnách jsou stále častější a nevypadá to, vzhledem k tlaku na realizaci OZE, že by jejich proud měl ustat. Protože se stává, že se starosta, jenž by rád s investory spolupracoval, uzavřel smlouvu a inkasoval peníze, neshodne s představami obyvatel, kteří nechtějí elektrárnu za humny, dochází k soudním sporům. Jeden z nich právě řešil Krajský soud v Praze.
Poslankyně Pirátské strany Veronika Kovářová předložila kontroverzní pozměňovací návrh k Babišově novele stavebního zákona, který musí plnit snad všechna tajná přání developerů – týká se totiž akceleračních oblastí pro bydlení. Ano, chápete to správně, tahleta novinka je inspirována akceleračními zónami pro OZE a je srovnatelně zvláštní, nepromyšlená a problematická.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k zajímavé otázce – jak se mají a dají upřesňovat rozvojové (a obdobně i akcelerační) oblasti v navazující územně plánovací dokumentaci. Podobně závěry platí třeba i pro zužování nadregionálních biokoridorů. NSS se sice vyjadřoval k přebírání rozvojových oblastí z politiky územního rozvoje do zásad, ale pravidla platí stejně i pro jiné nástroje územního plánování.
Nejvyšší správní soud dostal možnost upřesnit, jak se dívá na věcnou aktivní legitimaci spolků ve sporech o územně plánovací dokumentaci. Zdůraznil, že je třeba zhodnotit, co spolek doopravdy pro území obce nebo kraje dělá.
Nejvyšší správní soud řešil další z opatření obecné povahy, kterými obce stanovují místní koeficient k dani z nemovitostí. Tentokrát se bránil Lidl, který sice byl při pořizování OOP pasivní, ale středočeská obec vážně pochybila, a tak NSS opatření zrušil. Ponaučení je totožné jako u územních plánů: obce si musí regulaci promyslet, nediskriminovat a dostatečně nová pravidla odůvodnit.
Nejvyšší správní soud opět potvrdil, že je hodně přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kdo se o svoje nemovitosti dostatečně nestarají a nezajímají se o připravované stavební uzávěry. NSS si zjevně myslí, že vlastníci, kteří se dobrovolně vzdají péče o svoje pozemky nebo stavby, si za problémy mohou sami (a má pravdu).