Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, do které byla skrze změnu přidána výšková regulace v plochách výroby a skladování – lehký průmysl. NSS obec podržel. Z rozsudku plyne, že se samosprávy nemusí správně odůvodněného výškového limitu obávat.
Nejvyšší správní soud vydal zajímavý rozsudek. Dospěl k několika důležitým závěrům týkajícím se průběhu řízení řízení před stavebním úřadem. Protože jde o dlouhé a komplikované rozhodnutí, dovolujeme si tentokrát použít pouze shrnutí, které zpracoval sám NSS.
Každá obec, ve které se hodně staví, zná velmi důvěrně trable, které z toho plynou: chybí místa ve školkách, nedostačuje kanalizace ani vodovod, schází zeleň a vůbec veřejná prostranství, není dost komunikací ani chodníků. Tyto problémy je možné z velké části eliminovat skrze dobrou regulaci v územním plánu, kdy je třeba buď sáhnout k úplnému zrušení zastavitelných ploch nebo ke zpřísnění regulace. Obce se v takových situacích bojí změnit územní plán, protože nad nimi visí hrozba milionových náhrad za tzv. zmařené investice. Obavy jsou přitom často zbytečné, protože investoři nesplní náročné podmínky stavebního zákona.
Každá obec, ve které se hodně staví, zná velmi důvěrně trable, které z toho plynou: chybí místa ve školkách, nedostačuje kanalizace ani vodovod, schází zeleň a vůbec veřejná prostranství, není dost komunikací ani chodníků. Tyto problémy je možné z velké části eliminovat skrze dobrou regulaci v územním plánu.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu jednoho středočeského města, jehož zastupitelstvo schválilo změnu č. 2 územního plánu, kterou byly jedny pozemky přeřazeny z ploch pro bydlení individuální do ploch pro veřejnou vybavenost a dopravní infrastrukturu. S tím nesouhlasil soused, protože se mu nelíbilo, že vedle jeho nemovitostí má vyrůst čtyřpodlažní škola. Prohrál u krajského soudu i u NSS.
V naší advokátní kanceláři se mimo jiné zabýváme pomocí obcím v situacích, kdy se některý z vlastníků pozemků obrátí na soud kvůli nesouhlas s územním plánem. Díky tomu se můžeme pochlubit dalším úspěchem. Tentokrát jsme pomohli udržet územní plán jedné samosprávě z jihu Moravy. V rozsudku Krajského soudu v Brně se najde několik zajímavých pasáží, protože hlavní argumentační linie se týkala venkovského charakteru zástavby. Soud se zabýval i tím, jestli byli vlastníci dost aktivní a snažili se stavět. Dospěl k závěru, že ne.
Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) neřeší úplně srozumitelně postup pořizování územního opatření o stavební uzávěře. Konkrétně může působit potíže způsob projednávání návrhu stavební uzávěry s dotčenými orgány a veřejností. Proto jsme si řekli, že by bylo dobré se tomuto tématu věnovat.
Obce by si měly okamžitě zkontrolovat územní plány a ověřit si, jak mají nastaveny požadavky na počty parkovacích míst. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž vydalo nové metodické sdělení, ve kterém dospělo k názoru, že výpočty počtu parkovacích míst podle normy ČSN 73 6110 nesmí být součástí územních plánů a nepoužijí se.
Nejvyšší správní soud se v jednom rozsudku vyjadřoval k otázce, zda je třeba při umisťování záměru řešit soulad s cíli a úkoly územního plánování. Zabýval se i tzv. pohodou bydlení (kvalitou prostředí) a pohledovými imisemi neboli tím, že lidem vadí, když jim sousedé koukají do ložnice.
Jedna paní ve středočeské obci spoluvlastnila přes sedm tisíc metrů čtverečních pozemků. Původní územní plán jí umožnoval realizovat stavby pro bydlení, nový jí to zatrhl a pozemky zařadil do veřejných prostranství – veřejné zeleně. Krajský soud územní plán zrušil. Obec neuspěla ani u NSS.