Docela často se stává, že stavebník potřebuje vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes cizí pozemek. Je jasné, že nemůže jen tak „kopnout do země“, ale potřebuje soukromoprávní souhlas k tomu, aby mohl využít majetek jiné osoby. Jinými slovy platí, že sice má právo na to, aby jej vlastník vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich správce) umožnil napojit se na tyto sítě, ale už nemusí mít právo na to vést přípojku přes cizí pozemek. Platí to i v situaci, kdy je vlastníkem parcely obec? Podle Nejvyššího soudu to tak být nemusí.
Brněnský územní plán zažívá u soudu jednu pernou chvilku za druhou. Poslední zrušená regulace se týká okolí Brněnské přehrady.
Když se mění územní plán, setkávají se obce se snahou stavebníků co nejrychleji povolit záměry, aby se na ně nová přísnější pravidla nevztahovala. Protože pořízení územního plánu nebo jeho změny často trvá několik let, hrozí, že se to některým investorům skutečně podaří a že nový územní plán bude k ničemu. Tomu, aby stavby, které jsou rozporné s připravovanou regulací, nerostly jak houby po dešti, brání stavební uzávěra.
Novela stavebního zákona napsaná developery pro developery a developery prosazovaná a obhajovaná je smutným důkazem toho, kam až může klesnout zákonodárství a „právní“ stát. Zdálo se, že pomyslným dnem byl už styl přípravy původní verze stávajícího stavebního zákona, který sepsali pro Hospodářskou komoru na zakázku advokátní kanceláře. Návrh zákona vznikl zcela mimo standardní postupy a mimo vůli státu a jeho orgánů. Strašlivou původní verzi nového stavebního zákona se podařilo víceméně opravit a v praxi to fungovalo víceméně postaru.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.
V 10. Povídání o územním plánování se věnujeme tématu stavební uzávěry. Zaměřujeme se na to, jak nastavit územní a věcný rozsah stavební uzávěry, a to včetně konkrétních příkladů a tipů. Na závěr se dotkneme také časového rozsahu.
Je dobré, když územní plán řeší počty parkovacích stání. Vyhláška č. 146/2024 Sb. je pro potřeby řady samospráv nedostatečná – počítá 1 parkovací stání na 120 m2 plochy bytu – to je nedostatečné, protože když se postaví malé byty, tak do toho vejdou 2 nebo 3 byty a to znamená na 1 parkovací stání 3-6 aut. V 9. Povídání o územním plánování diskutujeme nad regulací parkovacích stání v územích plánech.
Potěšil nás rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který našemu klientovi přiznal nárok na smluvní pokutu převyšující 1,8 mil. Kč za prodlení investora se zbudováním dopravní a technické infrastruktury. Jednalo se o záměr výstavby bytových a rodinných domů nedaleko Prahy.
Kromě zaměření na územní plánování jsme také rádi, když obcím můžeme pomoci zabránit nepřiměřeně rozsáhlé a nedostatečně připravené výstavbě. Proto nás těší, že Krajský úřad Středočeského kraje vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí o umístění stavby na 3 průmyslové haly o výměře asi 18 tisíc m2. Obci mj. vadilo, že stavebník si nechtěl život komplikovat odvozem zeminy a hodlal ji deponovat v blízkém okolí.