Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k dalšímu územnímu plánu, tentokrát se zabýval především otázkou, zda obec smí zrušit nevyužité zastavitelné plochy a vymezit jiné.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost spolku, který nesouhlasil s tím, že obec změnila regulační plán a umožnila rozsáhlejší výstavbu rodinných domů. Konkrétně šlo o to, že územní plán v jedné zastavitelné ploše počítal s výstavbou 42 rodinných domů. Podle původního regulačního plánu mělo být v dané oblasti postaveno 48 rodinných domů a po změně to mělo být dokonce 52 rodinných domů. Obec odstranila nesoulad tak, že změnila územní plán.
Obce mají mnohdy zájem regulovat výstavbu podrobněji než jen tak, že stanoví plochy a jejich způsob využití. Chtějí do územního plánu napsat více, než jen tady plocha pro bydlení, pro výrobu a tady je zeleň. Pokud chtějí stanovit počet bytových jednotek, počty lůžek v ubytovacích zařízeních, uliční a stavební čáry nebo třeba požadavky na FVE na střechách, tak potřebují ÚP s prvky regulačního plánu. Samostatnou oblastí je také odchýlení se od vyhlášky o požadavcích na výstavbu.
Je dobré, když územní plán řeší počty parkovacích stání. Vyhláška č. 146/2024 Sb. je pro potřeby řady samospráv nedostatečná – počítá 1 parkovací stání na 120 m2 plochy bytu – to je nedostatečné, protože když se postaví malé byty, tak do toho vejdou 2 nebo 3 byty a to znamená na 1 parkovací stání 3-6 aut. V 9. Povídání o územním plánování diskutujeme nad regulací parkovacích stání v územích plánech.
Obce by si měly okamžitě zkontrolovat územní plány a ověřit si, jak mají nastaveny požadavky na počty parkovacích míst. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž vydalo nové metodické sdělení, ve kterém dospělo k názoru, že výpočty počtu parkovacích míst podle normy ČSN 73 6110 nesmí být součástí územních plánů a nepoužijí se.
V praxi jsme se několikrát setkali se zajímavým problémem – obec má připravený návrh územního plánu nebo jeho změny pro veřejné projednání nebo už jde o opakované veřejné projednání a najednou se zjistí, že jsou v něm obsaženy prvky regulačního plánu, i když rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace (pokud se postupuje podle starého stavebního zákona) ani schválené zadání (postupuje-li se podle starého stavebního zákona nebo podle nového stavebního zákona) neříká, že by měl být pořízen územní plán s prvky regulačního plánu. Obec se v takové situaci dostává do potíží, které nejdou vyřešit žádným jednoduchým postupem.
V posledních dnech jsme se setkali s návrhy několika územních plánů s prvky regulačního plánu, ve kterých se vyskytovaly chyby. Je nám jasné, že jde o poměrně složitou problematiku, a tak jsme se rozhodli sepsat pár řádků o tomto typu územně plánovací dokumentace, přičemž se zaměříme na obsah textové a grafické části. Doufáme, že budou k užitku obcím, projektantům, pořizovatelům nebo i dotčeným vlastníkům.
Starý i nový stavební zákon umožňují obcím, aby vydávaly územní plány s prvky regulačního plánu buď pro celé své území nebo pro jeho část. To znamená, že pak územní plán nemusí řešit území jen značně obecně, naopak může jít až do podrobnosti regulačního plánu a vlastníkům třeba přikázat, že v rodinném domě smí být jen jedna bytová jednotka, jakou barvu má mít střecha, fasáda nebo jak se smí nakládat s fotovoltaickými panely (pokud to obec bude schopna zdůvodnit).
V dalším z rozsudků věnovaných územnímu plánu se Nejvyšší správní soud zabýval mj. tím, do jaké míry musí územní plán vycházet z reálného skutkového stavu. Jedna vlastnice si totiž stěžovala, že kdyby si středočeská obec zjistila skutkový stav dostatečně, zjistila by, že nemovitosti oné vlastnice charakteristickým znakům plochy určené pro bydlení venkovské, do které je zařadila, neodpovídají. Protože obec nevycházela ze správných a aktuálních podkladů (informací), byl podle vlastnice územní plán nezákonný. Soudy si to nemyslely a vlastnici ještě přičetly k tíži to, že v průběhu pořizování územního plánu byla pasivní a o svoje nemovitosti se nestarala včas. Vedle otázky skutkového stavu se soudci zabývali také požadavky na územní plán s prvky regulačního plánu.
O územním plánu jedné středočeské obce, který se ocitl u soudu, jsme již psali. Krajský soud tehdy zrušil několik částí územního plánu, zejména proto, že regulace byla příliš podrobná a obec současně nerozhodla o tom, že územní plán bude mít prvky regulačního plánu. Jedna z těchto částí stanovila nepřípustné využití plochy pro „ubytovací kapacity bez vazby na sportovní činnost na navazujících plochách“. NSS ale právě tuto část rozsudku krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.