Nejvyšší správní soud se zabýval jednou pražskou veřejně přístupnou účelovou komunikací, která vede dosti netradičně přes dům a zpřístupňuje mateřskou školu. Případ pro svoji zvláštnost nebyl u NSS poprvé. Již v roce 2016 soud konstatoval, že „neexistuje jediný rozumný důvod, proč by skutečnost, že je průjezd součástí domu, měla znamenat, že jím nemůže vést dopravní cesta. Tato argumentace by dávala smysl tehdy, pokud by se jednalo o část domu, která dopravu fakticky znemožňuje (např. souvislá zeď). Průjezd však k tomuto účelu přímo slouží a je z tohoto důvodu vybudován, proto se ostatně jako průjezd či průchod nazývá. Závěr, že jím nemůže vést pozemní komunikace, proto neobstojí.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 As 141/2016-30.) Z tohoto právního názoru se vycházelo i při posuzování další kasační stížnosti.

Ke splnění nutné komunikační potřeby

Nejvyšší správní soud řešil obvyklé otázky, k jakým se ve sporech o pozemní komunikace již mnohokrát vyjadřoval (souhlas vlastníka, patrnost komunikace v terénu atp.), vedle toho se ale věnoval i jedné dosud nepříliš popsané záležitosti.  V dané lokalitě totiž bylo možno jezdit ještě přes jeden jiný bytový dům. Vlastnice proto namítala, že není splněna podmínka nutné komunikační potřeby.

Městský soud situaci zhodnotil a dospěl k závěru, že vedení cesty přes její dům bude mít dopad na menší počet subjektů, a proto je vhodnější. S tím NSS tak docela nesouhlasil a řekl: „Při posuzování otázky zatížení vlastnických práv je nutno vycházet primárně ze skutečné povahy a účelu nemovitostí, přes něž mají potenciální cesty vést. Je nepochybné, že zátěž představovaná veřejnoprávním omezením spočívajícím v existenci veřejně přístupné účelové komunikace v průjezdu je větší v případě bytového domu než v případě kancelářské budovy či dokonce obchodního centra.

Zároveň pro reálné možnosti využití území není relevantní, jak jsou budovy označeny či evidovány nebo jakým způsobem jsou napojeny na inženýrské sítě. Posuzování existence veřejně přístupných účelových komunikací je totiž otázkou faktickou, závisející především na uspořádaní poměrů v daném území a jeho historickém vývoji a směřující k co nejefektivnějšímu uspořádání vztahů do budoucna… Pokud je povaha nemovitostí potenciálně zasažených účelovou komunikací obdobná, je třeba hledat další hlediska, která pomohou intenzitu zátěže porovnat.

Otázka počtu vlastníků takové nemovitosti by přitom podle Nejvyššího správního soudu neměla být rozhodná – může nastat situace, kdy se jediný vlastník rozhodne rozdělit nemovitost na jednotky, které následně prodá, či naopak všechny jednotky v domě koupí jediný vlastník – taková formální okolnost by neměla mít žádný vliv na skutečnost, zda existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Obdobně se může případným dělením či scelováním měnit i počet nemovitostí, které jsou případnou existencí účelové komunikace dotčeny, aniž by se fakticky změnilo uspořádání a podoba dotčených pozemků a staveb či relevantní komunikační síť.“

Podle rozsudku NSS čj. 5 As 142/2022 – 50, ze dne 31. 5. 2023, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice veřejně přístupné účelové komunikace najdete zde.