Nejvyšší správní soud řešil případ pražského spolku, který brojil proti jednomu záměru. Ten měl být podle názoru spolku v rozporu s územním plánem.
Jaký měl na věc názor městský soud?
Městský soud v Praze ale dospěl k poměrně bizarnímu názoru, že (citujeme z rozsudku NSS), spolek „nebyl oprávněn namítat nesoulad záměru s územním plánem, nezákonnost závazného stanoviska dotčeného orgánu veřejné správy, rozpor s právními předpisy a obecnými požadavky na umisťování staveb, ani nesoulad požárně bezpečnostního řešení záměru, neboť žalobní argumentace se míjela s obsahem a předmětem činnosti žalobce. V posuzované věci byl předmětem řízení (završeného vydáním žalobou napadeného rozhodnutí) stavební záměr novostavby rodinného domu včetně infrastruktury.
Nešlo tedy o ochranu životního prostředí, nejedná se o neurbanizovanou plochu ve vymezených územích, v případě odstraněného objektu se nejednalo o nemovitou památku ani o architektonicky či urbanisticky zajímavou stavbu. Z územního plánu vyplývá, že zamýšlená stavba není umístěna a povolena v historicky, architektonicky či kulturně společensky významném území. Zároveň nelze mít za to, že brojením proti danému stavebnímu záměru žalobce podporuje či prosazuje konkrétní oprávněné zájmy místních obyvatel a residentů v oblastech vyjmenovaných v předmětech činnosti žalobce jako environmentálního spolku.“
Nejvyšší správní soud měl na věc jiný názor
Nejvyšší správní soud ale věc viděl jinak: „Kasační soud pak nesouhlasí se závěrem městského soudu, který uzavřel, že stěžovatelovy námitky, týkající se souladu záměru s územním plánem, rozporu s obecnými požadavky na umisťování staveb a nezákonnost závazného stanoviska orgánu územního plánování, nejsou přípustné. Všechny uvedené žalobní body se totiž týkají ochrany přírodního parku, respektive chrání jeho celistvost a zachování ekologické a kulturní hodnoty. Umístění stavby či jiného záměru v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo dokonce v rozporu s územním plánem by se tak mohlo negativně promítnout do práva na příznivé životní prostředí, které je stěžovatel oprávněn bránit.
Ostatně také dle § 18 stavebního zákona je cílem územního plánování ‚vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.‘
Jak plyne mimo jiné z výše uvedené judikatury, stěžovateli jako spolku, jehož předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny, by také náležela možnost napadat zákonnost samotného územního plánu, a to jak v procesu jeho přípravy, tak následně před soudem žalobou. Kasační soud tak považuje za absurdní, aby se stěžovatel na jednu stranu mohl aktivně účastnit přípravy a přezkumu územního plánu, ale nemohl pak namítat, že umístění stavby je v rozporu s tímto územním plánem.“
Jak NSS věc věc uzavřel?
NSS dodal: „Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud pochybil, pokud věcně neprojednal žalobní body týkající se souladu záměru s územním plánem, rozporu s obecnými požadavky na umisťování staveb, které jsou stanoveny v pražských stavebních předpisech, a nezákonnost závazného stanoviska orgánu územního plánování. Těmito námitkami se bude muset městský soud v dalším řízení věcně zabývat.“
Nejvyšší správní soud vrátil věc Městskému soudu k dalšímu řízení.
Podle rozsudku NSS čj. 1 As 21/2023 – 84 ze dne 27. 4. 2023.
Více našich textů k problematice územního plánování najdete zde.