Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17, věnoval otázce postavení ekologických spolků v řízení o správních deliktech podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ústavní soud přitom připustil, že v určitých případech se ekologické spolky mohou účastnit řízení o správních deliktech podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Skutkový popis případu

Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic se v řízení vedeném před správními soudy usilovalo o to být účastníkem správního řízení vedeného Českou inspekcí životního prostředí se Správu NP a CHKO Šumava. Správa NP a CHKO Šumava měla spáchat správní delikt spočívající v nedovoleném zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a vykonávat činnost zakázanou ve zvláště chráněném území. Hnutí DUHA se svého účastenství v řízení dovolávala na základě § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle uvedeného zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je pak občanské sdružení oprávněno za podmínek a v případech podle výše popsaného odstavce 2 účastnit se řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, pokud oznámí svou účast písemně do 8 dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem Ministerstva životního prostředí a Městského soudu v Praze, že spojení „při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“, poukazuje na prospektivní povahu řízení, jichž se mají ekologické spolky účastnit, tedy že se má jednat o řízení rozhodující o tom, zda má nebo nemá v budoucnu dojít k nějakému zásahu do přírody a krajiny, nikoliv o řízení vyjadřující se zpětně k zásahu, který již proběhl. K přistupování dalších subjektů do řízení o správním deliktu a přiznávání jim v takovém řízení práva, s nimiž příslušná procesní úprava výslovně nepočítá, je třeba dle soudu přistupovat zdrženlivě.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1685/17

I když Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě chybí bezprostřední a přítomný zásah do základního práva stěžovatele (jelikož Česká inspekce životního prostředí přihlédla i k podkladům předloženým stěžovatelem, navzdory tomu že nebyl účastníkem řízení), tak znění ustanovení § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny nevylučuje, aby mohla být pod pojem „správní řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“ podřazena i řízení o správním deliktu. K uvedenému závěru soud dospěl s ohledem na čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, ke které je nutné přihlížet jako k interpretačnímu pramenu.

Nález Ústavního soudu je možno shrnout následovně: pokud je řízení o správním deliktu prvním správním řízením, jehož předmětem je posouzení otázky protiprávnosti, resp. zakázanosti určité činnosti, je předmětem tohoto správního řízení otázka, která může být – a v případě zjištěné protiprávnosti i má být – posouzena v řízení o povolení výjimek ze zákazů (§ 43 a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny). Závěr v řízení o správním deliktu o tom, zda je určitá činnost zákonem zakázána, má tak přímý vliv na to, jestli v takové činnosti může osoba, která se měla deliktu dopustit (nebo další osoby) bez příslušných povolení pokračovat nebo ji bez povolení v budoucnu opakovat, tedy aniž by muselo být řízení o povolení výjimek vedeno. Současně posouzení zakázanosti určité činnosti poprvé v řízení o správním deliktu do značné míry předurčuje, resp. má přímý vliv na to, zda bude v navazujícím správním řízení uložena povinnost navrátit zasaženou přírodu do původního stavu nebo provést přiměřená náhradní opatření k nápravě. V takovém případě by tedy ekologický spolek měl mít právo účastnit se řízení o správních deliktech podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17, je dostupný zde.