Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k jednomu nepěknému nešvaru – rozporu mezi grafickou a textovou částí územního plánu.

Grafická a textová část ÚP musí být v souladu

NSS řekl: „Nejvyšší správní soud nicméně považuje za důležité, stručně se vyjádřit i k závěrům, které krajský soud v rámci doplnění odůvodnění závazných stanovisek učinil. Krajský soud de facto konstatoval, že vymezení zastavitelného území v grafické části ÚP T. je zjevným nedostatkem grafické části ÚP T. Vysvětlil jej tím, že linie ohraničující předmětnou plochu zůstala v grafické části územního plánu pochybením jejího zpracovatele z doby, kdy byla daná plocha ještě funkčně určena jako výrobní zóna. Na rozdíl od dotčených orgánů územního plánování tak krajský soud identifikoval určitý nesoulad v samotném grafickém plánu a kvalifikoval jej jako zřejmý omyl nevyvolávající důvodné pochybnosti o jeho obsahu s ohledem na textovou část ÚP T. a na barevné provedení plochy 3.16 v jeho grafické části (dle legendy plochy ZPF). Uvedený závěr však nemá hlubší oporu v argumentaci krajského soudu.

 Připouští-li totiž krajský soud existenci rozporu mezi textovou a grafickou částí, respektive dílčí částí jejího provedení, nelze bez dalšího upřednostnit ten atribut územního plánu, který se, byť z kontextu, jeví jako logičtější a lépe odpovídající záměru pořizovatele, a překonat tak evidentní nesrovnalost obsaženou v územním plánu. Nejvyšší správní soud totiž v minulosti opakovaně dovodil, že textová a grafická část územního plánu musí být ve vzájemném souladu; grafická část je totiž zobrazením části textové v mapových podkladech, a obě tyto části územně plánovací dokumentace musí být ve shodě…

 Lze uzavřít, že obecně je za zřejmý omyl možné označit pouze takový omyl, u nějž i bez hlubšího zkoumání a dokazování je seznatelné, že se jedná o omyl. V tomto duchu by tak ve vztahu k projednávanému případu za zřejmý omyl bylo možné považovat takovou situaci, kdy by konstatovaný vnitřní rozpor grafické části ÚP Tlučná s ohledem na její samotné ztvárnění (tedy bez zohlednění textové části či dalších historických okolností) dovoloval i přes danou nesrovnalost pouze jediné plausibilní vysvětlení. Takovou argumentaci krajský soud nepředložil (navíc to bylo eventuálně povinností dotčených orgánů územního plánování vzhledem k obsahu odvolacích námitek). Odůvodnění krajského soudu v této otázce tak navíc nelze považovat za dostatečné.“

Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2025, čj. 7 As 240/2024 – 44.

Více našich odborných textů k územnímu plánování najdete zde.