Krajský soud: covid není omluva pro pasivitu v územním plánování

V soudních rozhodnutích ještě stále doznívají dopady pandemických omezení společnosti. Právě teď se covidími výmluvami vlastníka, jenž zůstal při pořizování územního plánu zcela pasivní, musel zabývat Krajský soud v Praze. Prozradíme hned zkraje, že soudci na podobné argumenty neslyšeli. Přesto ale část územního plánu zrušili, neboť chybu udělala i obec – nijak nezdůvodnila, proč namísto smíšené obytné plochy dala na pozemky vlastníka povolila jen rekreaci na přírodních plochách (bez staveb).

Soud k požadavku na vymezení přístupové komunikace v územním plánu

Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším zajímavém případu týkajícím se územního plánování. Tentokrát se vlastníci domáhali toho, aby jejich pozemky byly určeny pro rekreaci nebo pro bydlení. Jedním z důvodů, proč k tomu nedošlo, byl nedostatečný dopravní přístup k pozemkům. To, že na něco takového nikdo nemá veřejné subjektivní právo, je známá věc. Soud se ale vyjádřil i k tomu, zda existuje právo na zajištění přístupu k pozemkům skrze územní plán.

NSS a charakter zástavby

Nejvyšší správní soud dostal možnost vyjádřit se k posuzování charakteru zástavby, když rozhodoval o kasační stížnosti Krajského úřadu Středočeského kraje proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tím bylo zrušeno společné rozhodnutí, jehož podkladem bylo problematické závazné stanovisko úřadu územního plánování, které dostatečně neposoudilo charakter zástavby a území.

Krajský soud v Praze k urbanistické koncepci

Krajský soud v Praze dostal možnost rozhodovat o dalším územním plánu. Rozsudky tohoto soudu považujeme za kvalitní, rádi o nich píšeme. V tomto případě šlo o změnu plochy sportoviště na plochy pro bydlení. S tím nesouhlasila dotčená sousedka a podala návrh na zrušení části předmětné změny územního plánu. Zajímavé na celé věci bylo to, že změnu obec odůvodnila urbanistickými důvody. Co na to soud?