Krajský soud v Brně vyhověl naší žalobě proti rozhodnutí o udělení pokuty za nenošení roušky. V souladu s nejnovější judikaturou NSS krajský soud při přezkumu rozhodnutí o pokutě posoudil také otázku zákonnosti mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví a dospěl k závěru, že bylo nezákonné. Proto rozhodnutí o pokutě zrušil.

O co ve věci šlo?

Náš klient byl uznán vinným z přestupku na úseku zajištění plnění oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví podle § 92n odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), kterého se měl dopustit tím, že dne 3.10.2020, kdy probíhaly volby do zastupitelstev krajů, v čase cca 12:15 hodin vstoupil do volební místnosti, a tedy do vnitřních prostor stavby, a pohyboval se zde bez jakéhokoli ochranného prostředku dýchacích cest (nos, ústa) bránícího šíření kapének a nápravu nezjednal ani přes výzvy členů okrskové volební komise k použití ochranného prostředku dýchacích cest bránícího šíření kapének, čímž nedodržel zákaz stanovený mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 157157/2020-35/MIN/KAN vydaným dne 17.9.2020.

V dané době přitom toto opatření stanovovalo, že se všem osobám s účinností ode dne 18.9.2020 od 0:00 hodin zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest jako je respirátor, rouška, ústenka, štítek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování, a v prostředcích veřejné dopravy s výjimkami stanovenými pod bodem 2. písm. a) až z).

Za toto jednání byla našemu klientovi uložena pokuta ve výši 3 000 Kč spolu s povinností nahradit náklady řízení. Na základě podaného odvolání ministerstvo zdravotnictví pokutu snížilo na 2 000 Kč.

Namítali jsme nezákonnost mimořádného opatření

Opatření, jehož porušení bylo našemu klientovi vytýkáno (mimořádné opatření ze dne 17.9.2020) jsme s jiným klientem napadli u soudu již v roce 2020. Došlo ale k tomu, že v mezidobí toto opatření bylo nahrazeno navazujícími mimořádnými opatřeními a pozbylo účinnosti. Městský soud v Praze ve věci sp. zn. 18 A 59/2020 v důsledku této okolnosti připustil změnu petitu návrhu a rozsudkem ze dne 13.11.2020, č.j. 18 A 59/2020-226, mimořádné opatření ze dne 19.10.2020 pro nepřezkoumatelnost zrušil. Namítali jsme proto od počátku řízení, že stejné důvody nezákonnosti jsou dány u opatření ze dne 17. 9. 2020.

Mimořádné opatření ze dne 19.10.2020 nařizovalo prakticky totožné povinnosti jako opatření ze dne 17. 9. 2020. Krajský soud k tomu v rozsudku uvedl: „Mimořádné opatření ze dne 17.9.2020, jež je obsahově, až na pro věc nepodstatné údaje legislativně-technického charakteru, co do jeho zdůvodnění zcela totožné jako mimořádné opatření ze dne 19.10.2020 (o obsahu těchto mimořádných opatření ostatně není mezi účastníky řízení sporu a jsou známy i zdejšímu soudu), tedy pozbylo účinnosti již před zahájením řízení ve věci nyní posuzovaného přestupku, k čemuž došlo dne 6.11.2020, kdy byl žalobci doručen příkaz o uložení sankce ze dne 4.11.2020, č.j. KHSZL 27646/2020, sp. zn. S-KHSZL/25436-2/2020/6.9/SO/KM/ZLA-02.“

Soud dále poukázal na to, že nedošlo k tomu, že „by mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 bylo během jeho účinnosti (do 13.10.2020) podrobeno soudnímu přezkumu, jako tomu bylo u mimořádného opatření ze dne 19.10.2020. Tato situace je v zásadě výsledkem rychlého sledu vydávání mimořádných opatření, kdy je mimořádné opatření nahrazováno nově účinným (případně se zohledněním změny poměrů) a ochrana vůči konkrétnímu mimořádnému opatření (jež již pozbylo účinků) je tak limitována.“

Soudy musejí mít možnost v případě rozhodování o přestupku posoudit si zákonnost opatření i tehdy, pokud již bylo v mezidobí zrušeno

Krajský soud poukázal na to, že na otázku, jak mají správní soudy postupovat právě v takové situaci, se již vyjádřil Nejvyšší správní soud podle něhož v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci, kde bylo již zrušené či neúčinné opatření obecné povahy užito, soud může posoudit jeho soulad se zákonem, ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, analogicky podle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Pokud shledá jeho nezákonnost, v posuzované věci je neaplikuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2020, č.j. 8 As 34/2020-100); Nejvyšší správní soud v tomto ohledu akcentoval, že

„se jedná o jediný právně možný postup, jak dostát imperativu plynoucímu z čl. 1 odst. 1 Ústavy, podle nějž je České republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, a jak stěžovatelce současně zachovat účinný prostředek ochrany, přístup k soudu a ke spravedlnosti v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny i čl. 6 Úmluvy… Nelze ani pominout, že pokud by byl v těchto situacích soud nucen vycházet z presumpce správnosti  opatření obecné povahy, pak by je nemohl přezkoumat dokonce ani v případě přezkumu rozhodnutí trestní povahy. V posuzované věci může jít například o spáchání přestupku spočívajícího v nesplnění povinnosti uložené mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví [§ 92n odst. 1 písm. b) téhož zákona], což jsou mj. i napadená mimořádná opatření žalovaného zakazující osobní přítomnost na vzdělávání. Správní orgán by o vině mohl rozhodovat i několik měsíců či dokonce let po zrušení dotčeného mimořádného opatření, a přesto by z jeho obsahu vycházel, neboť v době spáchání skutku bylo účinné a nikdy nebylo zrušeno pro nezákonnost.

Pachatel by se však proti tomu nemohl reálně bránit, protože by sice mohl soudně napadnout  samotné správní rozhodnutí, avšak nedosáhl by přezkumu (posouzení) mimořádného opatření, jehož porušením se měl přestupku dopustit, neboť to bylo (nikoli pro nezákonnost) zrušeno či jinak odpadlo. Taková nerovnováha mezi státem a jednotlivcem by byla v právním státě neobhajitelná a neudržitelná.“

Opatření nebylo dostatečně odůvodněno

Krajský soud se pak zabýval otázkou, zda opatření bylo řádně odůvodněno. K tomu uvedl: „Vzhledem k tomu, že důvodem pro vydání mimořádného opatření ze dne 17.9.2020 měla být konkrétní epidemiologická situace, mělo Ministerstvo zdravotnictví (které je i žalovaným v nyní posuzované věci) dostatečně zdůvodnit regulaci reagující na vývoj epidemie. To však neučinilo, a zdůvodnění mimořádného opatření ze dne 17.9.2020 vykazuje shodné vady, které vytkl Městský soud v Praze mimořádnému opatření ze dne 19.10.2020.

Judikaturním požadavkům na jeho přezkoumatelnost tudíž mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 nedostálo. Stručně shrnuto (s ohledem na totožnost odůvodnění obou mimořádných opatření), neobsahuje údaje o aktuální situaci vývoje epidemie, nejsou zdůvodněny výjimky z nařízení povinnosti, jako důvod pro přijetí opatření byl uveden prakticky jen nástup dětí do škol a do předškolních zařízení, obsahuje obecné odkazy na doporučení WHO, Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí či Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí USA a odkazy na odborné články či studie v angličtině (nepocházející od uvedených organizací).

Takto zdůvodněné mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 tak nemůže coby podklad pro rozhodnutí o přestupku žalobce obstát, a to i bez ohledu na skutečnost, že nařizovalo používat ochranný prostředek „pouze“ ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování, a v prostředcích veřejné dopravy, a nikoliv i na nástupištích, čekárnách apod. a v dalších veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, jako mimořádné opatření ze dne 19.10.2020. Nelze z něj totiž nijak dovodit, že povinnost použít ochranný prostředek dýchacích cest byla v případě žalobce a ve světle jeho argumentů (tedy v případě krátkého pobytu ve volební místnosti) přiměřená a nezbytná, na rozdíl kupř. od povolených (a nedostatečně zdůvodněných) výjimek z této povinnosti (kupř. pro soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení).

Tuto vadu přitom ve světle výše citovaných judikaturních závěrů nelze zhojit dodatečným dokazováním, či jakýmkoli zpětným zdůvodňováním mimořádného opatření ze dne 17.9.2020. Proto mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 jako klíčový podklad pro rozhodnutí o přestupku žalobce neobstojí a nelze je aplikovat, což má nutně za následek takovou vadu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, kterou nelze zhojit a která má dopad do jejich zákonnosti.“

Závěr

O tomto rozsudku jsme se rozhodli napsat také z toho důvodu, že se jedná o zvláštní případ přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy mimo abstraktní přezkum podle § 101a an. soudního řádu správního i jeho incidenční přezkum, který není možný z toho důvodu, že opatření již neexistuje.

Podle rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 62 A 2/2023-96 ze dne 2. 11. 2023.

Více našich článků k soudnímu přezkumu opatření obecné povahy najdete zde.