Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné série návrhů na zrušení územního plánu, jeho části nebo změny. Poněkud „komickým“ prvkem kasační stížnosti tentokrát byl vlastníky pozemků tvrzený zásah do práva na samosprávu.  Krajský soud i NSS se postavili za obec.

Obec zrušení zastavitelnosti odůvodnila ochranou přírody

Navrhovatelé nesouhlasili se zařazením svých pozemků do plochy smíšené nezastavěného území – přírodní, zemědělské a do plochy smíšené nezastavěného území – sportovní a rekreační nepobytové namísto jejich zařazení do plochy rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem návrh zamítl. Jedním z důvodů bylo, že orgán ochrany přírody ve svém stanovisku uvedl, že výstavba v ploše, ve které byla v předchozí fázi pořizování územního plánu část pozemků jednoho z navrhovatelů zařazena do plochy rekreace, je s přihlédnutím na charakter území a jeho umístění v rámci území obce nežádoucí s ohledem na požadavek ochrany jeho nedotčeného stavu.

Krajský soud ještě dodal (shrnuto dle rozsudku NSS), že podstatné nebylo pouze stanovisko orgánu ochrany přírody, ale i další územně plánovací dokumentace. Z rozhodnutí o námitkách vyplývá, že zařazení pozemků do zastavitelné plochy by bylo spíše nežádoucí zejména s ohledem na požadavek ochrany volné krajiny. Rozhodnutí o námitkách však neobsahuje prostý odkaz na stanovisko orgánu ochrany přírody. Důraz není kladen pouze na ochranu volné krajiny. Zařazení pozemků do plochy RI by nebylo v souladu s vyšší územně plánovací dokumentací a s urbanistickou koncepcí obce a kraje. Stanovisko orgánu ochrany přírody společně s rozhodnutím o námitkách tvoří jeden celek, z nějž plyne, proč nelze pozemky stěžovatelů zařadit do plochy rekreace.

Namítaný zásah do práva na samosprávu

Kasační stížnost byla tentokrát kreativní. Vlastníci pozemků totiž tvrdili, že stanovisko dotčeného orgánu zasáhlo do práva na samosprávu, a proto bylo všecko špatně. Co na to řekl NSS? Pochopitelně nic tak absurdního nepřipustil: „Stěžovatelé namítají, že území plán s ohledem na závěry stanoviska orgánu ochrany přírody nebyl přijat dle původního návrhu, čímž došlo k zásahu do práva odpůrkyně na samosprávu. Odpůrkyně se stanoviskem v průběhu přijímání územního plánu nesouhlasila. Naopak souhlasí se zahrnutím pozemků do plochy RI. Vyvolání případného dohodovacího řízení podle § 136 odst. 6 správního řádu by časově prodloužilo osm let trvající proces pořizování územního plánu. Výsledek by byl navíc nejistý s ohledem na možnou zásahovou žalobu. Nelze se proto podle stěžovatelů divit, že zastupitelstvo odpůrkyně postupovalo podle § 54 odst. 2 stavebního zákona a územní plán přijalo v nyní napadené podobě.

Krajský soud v bodě 50 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že „navrhovatelé se nemohou efektivně dovolávat ústavně zaručeného práva (základního) územního samosprávného celku (obce – odpůrce) na samosprávu. Takový postup by byl v rozporu s § 2 s. ř. s.“ Přestože je tato úvaha stručná a jistě by si zasloužila podrobnější odůvodnění, vyplývá z ní, že stěžovatelé v návrhu na zrušení územního plánu nemohou hájit práva odpůrkyně. Ve správním soudnictví se totiž podle § 2 s. ř. s. poskytuje ochrana veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, tedy těm právům, které náležejí přímo stěžovatelům. Stěžovatelé tak podle krajského soudu nemohou hájit právo odpůrkyně na samosprávu.“

Nadbytečný důkaz znaleckým posudkem

Zajímavé je toto vyjádření NSS k použitelnosti znaleckého posudku, který si nechali zpracovat vlastníci: „Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že znalecký posudek nemůže nahradit či měnit správní uvážení orgánu ochrany přírody. Není ho proto třeba provést k důkazu. Pouze dotčený orgán je nadán odbornými znalostmi a je oprávněn hodnotit zásah do krajiny způsobený vymezením jednotlivých ploch z pohledu jím chráněných zájmů. Dílčí rozpory ohledně vzhledu daného místa jsou rozebrány, vyhodnoceny a vypořádány v rozhodnutí o námitkách. Zařazení pozemků do určité plochy bylo posouzeno na základě řady dalších faktorů. Nadto znalecký posudek je ze dne 24. 7. 2021. Územní plán však byl přijat o rok dříve (bod 44 napadeného rozsudku).

Při hodnocení zásahu do krajinného rázu je třeba odlišovat otázky skutkové a právní. Znalec může zkoumat pouze otázky skutkové. Právní hodnocení náleží správním orgánům nebo soudům. Hodnocení daného místa je uvedeno ve stanovisku a v rozhodnutí o námitkách. Znalecký posudek je proto nadbytečný. Nadto nebyl předložen k námitkám v rámci projednávání územního plánu… Z výše uvedeného tak vyplývá, že krajský soud neprovedl znalecký posudek k důkazu pro nadbytečnost. Krajský soud zároveň odůvodnil, proč má za to, že je znalecký posudek pro nyní projednávanou věc nadbytečný. Nejedná se tak o případ tzv. opomenutého důkazu. Vadou nepřezkoumatelnosti z tohoto důvodu proto netrpí.“

Vlastníci pojali svoji argumentace zbytečně jednostranně

NSS dále řekl: „Stěžovatelé namítají, že krajský soud vystavěl své závěry pouze na stanovisku orgánu ochrany přírody. Krajský soud se nevypořádal s tím, že znalecký posudek dochází k odlišným závěrům než orgán ochrany přírody. Postupem krajského soudu došlo vyprázdnění možnosti obrany vlastníků pozemků proti podkladovým stanoviskům… Řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ovládáno dispoziční zásadou. Je na navrhovateli, aby tvrdil, proč má za to, že je napadené opatření obecné povahy nezákonné (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Pozemky stěžovatelů nebyly zařazeny do plochy RI z řady různých důvodů. Stěžovatelé však v návrhu vsadili pouze na jedinou kartu a brojili toliko proti stanovisku orgánu ochrany přírody.

Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že napadený rozsudek je místy hůře čitelný s ohledem na to, že krajský soud řešil nadbytečně to, zda obstojí stanovisko orgánu ochrany přírody samo o sobě. Dospěl-li totiž k závěru, že pozemky stěžovatelů nebyly zařazeny do plochy RI z řady dalších důvodů, které vyplývají z rozhodnutí o námitkách, pak bylo nadbytečné zabývat se stanoviskem orgánu ochrany přírody, jestliže stěžovatelé v návrhu na zrušení územního plánu proti těmto jiným důvodům nijak nebrojili. I kdyby proto byla kasační argumentace stěžovatelů ohledně stanoviska orgánu ochrany přírody a krajinného rázu přípustná… a s ohledem na předložený znalecký posudek důvodná, nadále by platil závěr krajského soudu o tom, že existují i jiné důvody, pro které odpůrkyně nezařadila pozemky stěžovatelů do plochy RI. Ty stěžovatelé nijak nezpochybňují.

Napadená část územního plánu by proto obstála. Jak totiž zdůraznil krajský soud, rozhodnutí o námitkách neobsahuje prostý odkaz na stanovisku orgánu ochrany přírody. Jiná by byla situace, kdy by důvodem pro nezařazení pozemků do plochy RI bylo pouze negativní stanovisko orgánu ochrany přírody. V takovém případě by bylo zpravidla namístě znalecký posudek k prokázání skutkových okolností ohledně krajinného rázu provést, neboť jinak by neměli stěžovatelé jak vyvrátit závěry orgánu ochrany přírody.“

Podle rozsudku NSS ze dne 21. 9. 2023, čj. 8 As 46/2022-41, dostupný na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.