Poslední srpnový den jsme za jednu obec podali náš první návrh na zrušení jedné z akceleračních oblastí vymezených změnou č. 2 Územního rozvojového plánu. Současně jsme napadli související územní opatření. Vzhledem k tomu, že přezkum změn Územního rozvojového plánu je úplnou novinkou, rozhodli jsme se ve 25. Povídání podělit o některé naše náhledy na tuto problematiku a praktické aspekty soudního přezkumu akceleračních oblastí.
Před pár dny doručil Krajský soud v Brně naší advokátní kanceláři zbrusu nový rozsudek, který se týká problematického konání opakovaného veřejného projednání podle starého stavebního zákona, i když by správně mělo podle NSS proběhnout už podle nového stavebního zákona. Názor soudu se dá shrnout stručně: je to nezákonnost, která ale zpravidla nezasahuje do práv vlastníků, takže se vlastně nic moc neděje.
Nejvyšší správní soud vyslovil několik zajímavých myšlenek k územním studiím. Dovolíme si je stručně shrnout.
Nejvyšší správní soud řešil otázku, jestli může obec v územním plánu stanovit pro výstavbu spočívající v minimální výšce budovy (tzv. niveleta Q100 – hladina stoleté vody) jakožto preventivního opatření v záplavové oblasti. Dospěl k závěru, že ne.
Ve 24. Povídání otevíráme téma územních studií. Zaměříme se zejm. na situaci, kdy územní plán stanoví, že rozhodování v území je podmíněno zpracováním územní studie. Tento nástroj se v praxi využívá poměrně hojně, ale obce a města si vždy neuvědomují jeho limity.
To, že je novela stavebního zákona psána čistě pro investory, už je veřejně známá věc. Taky proto se tomuto legislativnímu veledílu přezdívá „Lex Developer“. Jedna z nejhorších věcí, pokud jde o územní plánování, je zamýšlená podoba § 193 odst. 6 stavebního zákona. Právě díky ní se totiž stavebníci stanou prakticky „imunní“ vůči jakékoliv snaze obce změnit územní plán.
Nejvyšší správní soud řešil otázka možnosti zahrnutí hraničního pozemku do zastavěného území nového územního plánu obce na základě splnění požadavku obklopení dalšími pozemky zastavěného území dle § 58 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). V souvislosti s tím se NSS věnoval otázce, zda lze pro splnění této podmínky zohledňovat pozemky nacházející se ve dvou odlišných obcích.
Krajský soud v Ostravě rozhodoval o změně Územního plánu Ostravy, která změnila funkční využití pozemků z těžkého a lehkého průmyslu, skladování a administrativy na plochy smíšené výrobní, nerušící výroba, služby a občanské vybavení a ještě jejich využití podmínila pořízením územní studie. OOP v přezkumu neobstálo, i když návrh podával pasivní vlastník. Změna totiž nebyla vůbec odůvodněná.
Nejvyšší správní soud řešil zase územní plán Brna. Ačkoliv se Brno bránilo tím, že přece nemuselo reagovat na námitky nějak konkrétně, NSS si to nemyslel a potvrdil, že i na velká města se vztahují stejná pravidla jako na malé obce.
Na webu Ústavu územního rozvoje se může každý podívat na to, jak vláda naložila s jeho připomínkou ke Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Moc se ale netěšte, je to ubohé počtení. Ačkoliv byly některé připomínky sepsány velmi dobře a odborně, jsou odbyty jen několika obecnými frázemi.