Nejvyšší správní soud řešil opět Územní plán Prahy a zopakoval svůj přísný pohled na náležitosti veřejné vyhlášky. Pořizovatelé by si na to měli dávat opravdu pozor, aby neohrozili územně plánovací dokumentaci nezákonností, která povede k jejímu zrušení. Závěry NSS se sice týkají Prahy a jejích specifik (velké množství pořizovaných změn), ale svoji roli mohou sehrát i u menší obce. Jednoduše platí, že když je možné se s poměrně malým úsilím vyhnout velkým problémům, není důvod tak neučinit.
Nejvyšší správní soud řešil změnu Územního plánu Prahy, která ze soukromého pozemku s funkčním využitím všeobecné smíšené území udělala plochu veřejného vybavení určenou pro výstavbu veřejně prospěšné stavby – školy. U části sousedních pozemků došlo k novému vymezení zastavitelné plochy. Důležité je zdůraznit, že navrhovatelka byla v průběhu pořizování předmětné změny tzv. pasivní vlastnicí.
Vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech není z právního hlediska vůbec jednoduchá disciplína, zejména pak ne v kontextu nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu. Ten totiž naznačil, že územní plán musí vycházet z plánu ÚSES, jinak nemůže lokální biokoridory a biocentra vymezit.
Ministerstvo pro místní rozvoj přišlo s novou zajímavou metodikou. Tentokrát se týká otázky, jestli mohou územní plány obsahovat přechodná ustanovení. My jsme článek na podobné téma také nedávno zveřejnili.
Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu. Tato změna se bude týkat vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se budou ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, jakým způsobem musí být v připomínce (dříve v námitce) označeny pozemky, kterých se připomínka týká. Vedle toho se soudci zabývali i námitkami proti systému ekologické stability, které podle pořizovatele byly příliš obecné, takže se jimi v podstatě nezabýval.
Jedna obec se poměrně dlouho a komplikovaně snažila zabránit tomu, aby na jejím území vyrostla další malá vodní elektrárna, která navíc měla fungovat v místě, které je čile využíváno místními i přespolními k rekreaci. Územní plán, který chrání lokalitu před znehodnocením u soudu obstál.
U soudu jsme dosáhli dvou významných vítězství. Nejdříve potvrzení toho, že nepořízení změny po zrušení části územního plánu, je nezákonným zásahem. V návaznosti na tento rozsudek se nám podařilo pro dotčeného vlastníka vysoudit i náhradu újmy.
Praha, Brno a soudy, které je budou chránit doslova hlava nehlava, zavádí nová a podivuhodná pravidla územního plánování. Někdy se stane, že nový územní plán zakáže to, co by bylo podle starého možné stavět. Doposud platilo, že vlastníky chrání jen pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu. Nepravomocné rozhodnutí nemělo prakticky žádný vliv a vůbec nemuselo být zohledněno, podle soudů bylo správné a přiměřené, že vlastník lidově řečeno „utřel nos“.
Nejvyšší správní soud vydal další ze svých rozsudků, ve kterých je velmi přísný na obce a menší města. Věříme, že stejně neústupný bude i v případě Brna a brzy i Metropolitního plánu Prahy. Oba dva dokumenty totiž mají do kvalitního a podrobného odůvodnění velmi daleko.