V 16. Povídání se vracíme k tématu náhrad investorům za zrušení/omezení zastavitelnosti, kterému jsme se věnovali v 11. díle. Nyní se zaměříme na to, za jaká omezení se náhrady poskytují a co vlastně může investor požadovat.
V 11. Povídání si na konkrétních příkladech ukážeme, kdy se obce a města hrazení náhrad za zrušení či omezení zastavitelnosti pozemku bát nemusejí a kdy by naopak měly být ve střehu. Tématu se v tomto díle budeme věnovat z hlediska běhu pětileté lhůty podle § 133 odst. 3 stavebního zákona z roku 2021.
Mnoho obcí se bojí měnit územní plány tak, že by došlo ke zrušení nebo významnému omezení zastavitelnosti pozemků, i když by to v řadě situací bylo zapotřebí. Můžeme samozřejmě říct, že je chybou obce, že vymezila příliš mnoho zastavitelných ploch, ke kterým třeba chybí veřejná infrastruktura, a že si měla všechno dobře promyslet včas a že vlastnické právo má přednost před jinými zájmy. V některých případech se ale zastupitelé snaží napravit dávné chyby svých předchůdců z dob, kde se zase tolik nepřemýšlelo nad regulací výstavby anebo nad ochranou životního prostředí a nebylo třeba řešit dopady změny klimatu jako je sucho a nedostatek vody. Jsou zkrátka situace, kdy se musí k redukci zastavitelných ploch přistoupit.