Některé obce se zuby nehty brání přímé demokracii a v referendech a potažmo v občanech vidí nepřítele. Pak musí nastoupit soudy, které proti vůli obce vyhlásí referendum. Nejinak tomu bylo v případě větrných elektráren v obci Nové Dvory. Jistě nešlo o poslední případ. Naopak lze očekávat, že kvůli mnohdy až nevybíravému tlaku investorů na výstavbu OZE a kvůli legislativě, která OZE téměř absolutně preferuje před jinými veřejnými zájmy, se právě z fotovoltaiky a větrných elektráren stanou předměty mnoha sporů.
Krajský soud v Praze dal za pravdu obci, která se bránila rozšíření těžby štěrkopísku v nevýhradním ložisku. Proto vydala územní plán, který těžbu znemožnil. Investor byl samozřejmě nespokojený, a tak se obrátil na soud. Máme radost, že s naší právní pomocí obec spor vyhrála. Argumentace soudu by jistě mohla zajímat i jiné samosprávy.
Nejvyšší správní soud se zabýval možností aplikace § 94 odst. 4 správního řádu na přezkum závazných stanovisek. Uvedené ustanovení zní: Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.
Od 1. 8. 2025 je účinný zákon 249/2025 Sb., kterým byl do zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie vložen nový poplatek za větrné elektrárny. V tomto článku odpovídáme časté dotazy, které obce a města k tomuto poplatku vznášejí.
Krajský soud v Brně řešil situaci, kdy jeden vlastník měl územní souhlas na vodovodní přípojku a domníval se, že takový souhlas chrání jeho legitimní očekávání, že v novém územním plánu nedojde ke změně způsobu využití jeho pozemku. Krajský soud jeho domněnku nepotvrdil.
Nový stavební zákon podstatně změnil vyjednávání s investory o výstavbě a veřejné infrastruktuře. Smlouvy o rozvoji území, které se dříve běžně uzavíraly jako soukromoprávní dohody, se staly veřejnoprávními plánovacími smlouvami se všemi z toho plynoucími důsledky. Ministerstvo pro místní rozvoj vysvětlilo, kdy je nutné uzavírat smlouvu s investorem jako veřejnoprávní plánovací smlouvu a kdy je možno postupovat podle občanského zákoníku a uzavřít klasický civilní kontrakt.
Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné ságy sporů o existenci veřejně přístupných účelových komunikací. Tentokrát dal poněkud netradičně za pravdu vlastníkům, kteří prý vyjadřovali dost silný nesouhlas s existencí předmětné cesty.
Stává se, že stavebníkům je velmi dobře známo, že jejich pozemek není pro výstavbu tak úplně košer, ale přesto požádají o povolení záměru a stavební úřad to tak trochu pokryje a vydání povolení, které je následně pro nejrůznější nezákonnosti zrušeno. Stavebníci se pak velice diví a dušují se, že o vadách vůbec, ale vůbec nevěděli. Podobný případ řešil NSS.
Poněkud děsivý projekt rekodifikace územního plánování se posunul do další fáze. MMR zveřejnilo principy reformy. Jedním z nich má být zavedení akceleračních zón pro výstavbu dostupného bydlení v exponovaných lokalitách. Zní to velmi zlověstně a samosprávám to zcela jistě nepřinese nic dobrého. Předzvěstí toho, že se s rekodifikací máme na co těšit, je, že prvním krokem, ke kterému se MMR uchýlilo, je tlak na zrušení jednotného standardu územních plánů, se kterým většina subjektů nesouhlasí, jak je patrné z připomínkového řízení.
Obří fotovoltaické elektrárny mají řadu velmi negativních dopadů. Vytvářejí tepelný ostrov a poškozují mikroklima v okolí, ničí biotopy a fragmentují krajinu. Proto by jejich výstavba měla být regulována. Namísto toho české zákony dovolují stavět FVE a VTE prakticky všude bez jakýchkoliv limitů. Když se některé obce pokusí OZE omezit v územních plánech, nejen že se strašně zapotí na jejich odůvodnění, ale mají i slušnou “šanci”, že stejně nakonec neuspějí a budou muset strpět desítky hektarů solárních panelů.