Stavebníci si často myslí, že jim obec musí doslova splnit každé přání, protože se jedná o veřejnoprávní korporaci. Očekávají proto, že si přes obecní pozemky mohou např. bez dalšího vést připojení ke kanalizaci nebo napojení na místní komunikaci nebo že jim snad musí udělit právo stavby na svém pozemku. To ale není pravda. Obecně platí, že obce v rámci svého soukromoprávního postavení nemusí žádný takový souhlas udělit. Podmínkou, kterou pro své jednání ale mají, je to, že nesmí nikoho záměrně diskriminovat a jednat svévolně a nehospodárně. Pro všechno musí mít jednoduše dobrý důvod.
Obce se stále potýkají s tím, že nemáme dostatečnou právní úpravu, která by usnadnila obcím uzavírat smlouvy se stavebníky o financování veřejné infrastruktury. Proto se snaží tento nedostatek překlenout například skrze obecně závazné vyhlášky zavádějící poplatek za zhodnocení pozemku možností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“).
Většina obcí nacházejících se v okolí větších měst se potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace a vodovodu. Není proto divu, že zastupitelé začnou dříve či později uvažovat o tom, že by se stavebníci měli na financování infrastruktury podílet. Jak je tento problém řešen v české legislativě?
V předchozím článku jsme se věnovali regulačním plánům na žádost. Nyní se podíváme na ty z podnětu.
Regulační plány představují velmi podrobnou úpravu toho, jak to má v území vypadat. V některých případech mohou dokonce nahrazovat územní rozhodnutí. Vydávají se jako opatření obecné povahy a proces jejich pořizování se podobá tomu u územního plánu. Právní úpravu regulačních plánů najdeme v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon a ve vyhlášce č. 500/2006 Sb.
Územní plány skýtají mnohá úskalí. Jedním z nich je územní rezerva. Nově ji upravuje zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon v § 23b (dříve byla definována v jiném ustanovení). Jedná se o plochu nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit. Nejčastěji jsou územní rezervy vymezovány pro koridory dopravní infrastruktury, kdy územní plány přebírají tyto plánované dopravní stavby ze zásad územního rozvoje.
Místní referenda o územním plánu jsou poměrně častá. Přinášejí s sebou celou řadu komplikací a obcím mohou řádně „zatopit“. Pojďme se proto podívat na to, co má obec udělat, když jí přípravný výbor zašle návrh na konání místního referenda.
Smlouvy o spolupráci uzavírané mezi obcí a investorem jsou dnes již běžnou součástí fungování samospráv. Na základě těchto dohod jsou budovány silnice, chodníky, osvětlení, kanalizaci, vodovod nebo třeba školka potřebné pro dobré fungování nové výstavby. Když jsou obce při uzavírání takových smluv dostatečně opatrné, nelze proti tomu nic namítat, to ostatně potvrzují i soudy.
Z naší praxe víme, že problémy obcí s územním rozvojem se sobě navzájem podobají. Proto se domníváme, že je dobře myslet na to, že zákon č. 128/2000 Sb., o obcích umožňuje, aby při výkonu samostatné působnosti samosprávy vzájemně spolupracovaly, a tím šetřily nejen finance, ale také administrativní síly a zvyšovaly svoje znalosti a zkušenosti. K této spolupráci může docházet v mnoha oblastech, ať už jde o školství, sociální péči, zdravotnictví, kulturu, ochranu životního prostředí, cestovní ruch, správu veřejné zeleně a veřejného osvětlení, komunální odpad anebo vodovody a kanalizaci. Spolupráce je zkrátka dobrá u všech rozsáhlých a dlouhodobých záměrů.
V územní plánování vystupuje řada aktérů. Hlavní je samozřejmě pořizovatel a obec, o jejíž územní plán jde. Zapojit se mohou také občané, kteří podávají připomínky, a vlastníci pozemků; ti mohou dokonce v rámci veřejného projednání uplatňovat námitky (o těch musí zastupitelé rozhodnout a svoje rozhodnutí odůvodnit). Významnou roli hrají také dotčené orgány, jejichž hlavním úkolem je pohlídat, aby územní plán nebyl v rozporu s veřejnými zájmy. To vyplývá nejen z právních předpisů. Ale také z judikatury: „Úkolem dotčených orgánů v rámci procesu přijímání územního plánu či jeho změny je střežit veřejný zájem, k jehož ochraně jsou zmocněny. Ve svých stanoviscích tedy neposuzují, zda je navrhovaná změna územního plánu ve veřejném zájmu, ale zda s veřejným zájmem, který […]