Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby (či zastavením trestního stíhání), je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, resp. za jednání, kterým orgány veřejné moci přímo zasáhly do základních práv jednotlivce. Nároku jednotlivce na náhradu škody v případě nezákonného trestního stíhání se ve svém nejnovějším nálezu věnoval i Ústavní soud ČR.
Nezákonné trestní stíhání
Žadatelka o odškodnění byla trestně stíhána pro podezření ze spáchání pokusu trestného činu pojistného podvodu kvůli havárii vozu jí řízeného. Okresní soud ve Frýdku-Místku ji zprostil obžaloby, protože v obžalobě označený skutek není trestným činem. Trestní řízení trvalo od 7. 9. 2009 do 15. 2. 2011.
Odškodňovací řízení
Žadatelka se obrátila na ministerstvo s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Se svým požadavkem na odškodnění u Ministerstva spravedlnosti však neuspěla (to pouze konstatovalo porušení práva, ale nepřiznalo odškodnění). Obrátila se tudíž se žalobou na okresní soud. Namítala přitom, že více než rok trvající trestní stíhání se projevilo v její osobnostní sféře, zejména dotčením jejího soukromí, narušením vztahů na pracovišti i vůči nejbližším příbuzným, jakož i zhoršením jejího psychického i fyzického stavu.
Okresní soud ve Frýdku-Místku vyhověl rozsudkem žalobě žadatelky o odškodnění a žalovanou ČR – Ministerstvo spravedlnosti zavázal k zaplacení částky 50 000 Kč, k náhradě nákladů řízení ve výši 26 049 Kč a k náhradě nákladů státu ve výši 27 669 Kč. Požadovanou částku okresní soud shledal zcela přiměřenou vzhledem k povaze trestní věci, délce trestního řízení a následkům způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žadatelky. Proti rozsudku okresního soudu podalo ministerstvo odvolání.
Krajský soud v Ostravě poté rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl, že je žadatelka povinna zaplatit na náhradě prvostupňových nákladů vedlejšímu účastníkovi částku 18.348,80 Kč a státu částku 27.669 Kč bez toho, že by některý z účastníků měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se v odůvodnění rozsudku ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, nesouhlasil však s jeho závěrem, že se trestní řízení negativně projevilo v osobnostní sféře žadatelky narušením soukromého a rodinného života, vztahů na pracovišti a zhoršením jejího psychického a zdravotního stavu. Tento závěr neměl podle odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud konstatoval, že žadatelka o odškodnění neprokázala takový rozsah nemajetkové újmy, jenž by odůvodňoval přiznání satisfakce v penězích a uzavřel, že dřívější konstatování porušení práva Ministerstvem spravedlnosti spolu s obsahem zprošťujícího rozsudku je pro žadatelku dostačujícím prostředkem nápravy.
Ústavní stížnost žadatelky
Žadatelka o odškodnění v ústavní stížnosti namítala, že odvolací soud posoudil odpovědnost státu nedostatečně a spokojil se s formálním pohledem na postup orgánů činných v trestním řízení, zejména policie a státního zástupce. Žadatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívala, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 2394/15
Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2015 č. j. 71 Co 27/2015-238, neboť jím bylo porušeno základní právo žadatelky na spravedlivý proces a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.
Ústavní soud připomenul, že „[k]aždé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného [nález sp. zn. I. ÚS 554/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 67/36 SbNU 707)].“ (str. 4 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 2394/15)
Dle Ústavního soudu je v ústavní rovině nepřijatelný zejména způsob, „…jakým odvolací soud hodnotil a následně interpretoval z hlediska odškodnění obsah důkazu výslechem stěžovatelky. Odvolací soud v podstatě konstatoval, že mohla-li stěžovatelka pokračovat ve své práci a neztratila-li kvůli trestnímu stíhání důvěru nejbližších, nic podstatného se vlastně nestalo. Krajský soud náležitě nezohlednil, že samotný fakt trestního stíhání je zásahem do života obviněné osoby, jež je vystavena výrazné psychické zátěži. V obecné rovině je žádoucí konstatovat, že právě zprošťující rozsudek v trestním řízení je právní skutečností, v jejímž kontextu by soud, rozhodující o náhradě škody vzniklé výkonem veřejné moci, měl zvažovat, zda postačí samotné konstatování o porušení práva státem, je-li základem vzniku odpovědnosti státu obvinění osoby z trestného činu. Deficitem odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je též chybějící posouzení povahy trestní věci ve světle jejího konkrétního průběhu, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka musela v trestním řízení čelit obvinění na samé hranici důvodnosti.“1)
Ze záznamu o dopravní nehodě totiž bylo zjištěno, že po nehodě automobilu řízeného žadatelkou byla policejní skupinou vyšetřování dopravních nehod nalezena na kapotě i čelním skle havarovaného vozu srst ze srny. Žadatelka později při vyšetřování, jemuž předcházelo odmítnutí plnění pojišťovnou, odmítla vypovídat, sdělila však orgánu policie všechny požadované osobní údaje a navrhla, aby bylo místo nehody ohledáno z hlediska průměru stromu v místě nárazu a stopy nárazu na vozidle. Z podnětu žadatelky byl poté zpracován znalecký posudek, podle něhož poškození vozidla z technického hlediska odpovídá nehodovému ději. Při hlavním líčení následně vypovídali dva dopravní policisté, kteří nehodu na místě šetřili; jejich výpověď potvrdila též kriminalisticko-antropologická expertíza, podle níž nalezené chlupy pocházely ze srnčí zvěře.
Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Ostravě, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v citovaném nálezu. O dalším vývoji případu budeme informovat na našich stránkách.
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 2394/15, je možné nalézt zde.
Poznámky:
- Viz Tiskovou zprávu Ústavního soudu TZ 48/2016 ze dne 3. 5. 2016 (K posouzení nároku na náhradu škody po vydání zprošťujícího rozsudku v trestním řízení) [online]. [cit. 3. 5. 2016]. Dostupné z www: http://www.usoud.cz/aktualne/k-posouzeni-naroku-na-nahradu-skody-po-vydani-zprostujiciho-rozsudku-v-trestnim-rizeni/.