Jedna obec měla územní plán, ve kterém posuzovaná lokalita byla označena za stabilizovanou plochou průmyslové výroby, i když se jednalo o pole využívané pro zemědělství. To se nelíbilo krajskému úřadu a proto vyzval stanoviskem podle § 171 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon pořizovatele, aby zjednal nápravu, a to v rámci pořizovaní změny tohoto územního plánu. Náprava měla spočívat v tom, že stavové plochy nebudou nadále ignorovat skutečný stav v území.  Obci se to vůbec nelíbilo, a tak se bránila zásahovou žalobou proti této „výzvě“.

Proč krajský úřad zvolil postup podle § 171

O ustanovení § 171 odst. 1 starého stavebního zákona slyšel asi málokdo. Píše se v něm: „Státní dozor ve věcech územního plánování a stavebního řádu vykonávají ministerstvo, krajské úřady jako orgány územního plánování, úřady územního plánování a stavební úřady. Při výkonu této působnosti dozírají na dodržování ustanovení tohoto zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení, jakož i na dodržování opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě tohoto zákona. Státní dozor může být vykonán i v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace.“ Postup zvolil krajský úřad proto, že územní plán obsahující problematickou regulaci už kvůli běhu času nešlo přezkoumat, úřad se tak v podstatě domáhal toho, aby byl přepsán návrh změny územního plánu (projektant mohl navrhnout doplnění přípustné zemědělské činnosti do regulativu stabilizované plochy průmyslové výroby).

Je třeba vysvětlit, že podle § 171 odst. 3 platilo, že v případě zjištění nedostatků orgán, se zřetelem na jejich charakter a následky či možné následky, vyzve ke zjednání nápravy nebo rozhodnutím uloží povinnost zjednat nápravu v přiměřené lhůtě; v rozhodnutí může do doby zjednání nápravy pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při níž dochází k porušování právní povinnosti. V případě, že bylo pozastaveno pořizování územně plánovací dokumentace, lze v jejím pořizování postupovat až po potvrzení orgánu o zjednání nápravy.

K povinnosti výzvu respektovat, soud řekl: „Pokud stěžovatelka namítla, že ze znění § 171 stavebního zákona nevyplývá povinnost pořizovatele územního plánu či obce případné pochybení odstranit již v projednávané Změně územního plánu, čemuž tak neodpovídá oprávnění žalovaného stanovit stěžovatelce odpovídající povinnost, Nejvyšší správní soud konstatuje, že byť z citovaného ustanovení výslovně nevyplývá uvedená povinnost stěžovatelky, je z něho zřejmé, že je její povinností dostát vydané výzvě k nápravě. Jinými slovy, žalovaný byl v posuzovaném případě na základě své dozorové pravomoci oprávněn vydat Výzvu, kterou uložil stěžovatelce napravit zjištěné pochybení, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti již v procesu projednávání návrhu Změny územního plánu.“

Jak to řeší nový stavební zákon

Ustanovení § 299 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon řeší dozor dosti podobně. Nyní tedy platí, že v situaci, kdy byly při kontrole zjištěny nedostatky, vyzve ministerstvo nebo krajský úřad, se zřetelem na jejich charakter a následky, nebo možné následky, ke zjednání nápravy v přiměřené lhůtě; přitom může do doby zjednání nápravy zcela nebo zčásti pozastavit výkon činnosti, při níž dochází k porušování povinností. Je-li takto pozastaveno pořizování územně plánovací dokumentace, může námitky proti kontrolním zjištěním podat i kraj nebo obec, pro které je územně plánovací dokumentace pořizována. Stejně jako tomu bylo dosud, lze v případě, kdy  bylo pozastaveno pořizování územně plánovací dokumentace, v jejím pořizování pokračovat až po potvrzení kontrolního orgánu o zjednání nápravy.

Rozdíl mezi stavem a návrhem

NSS k tomu, jak by obce měly rozlišovat mezi plochami stabilizovanými a návrhovými, řekl: „Jinak řečeno, výtka žalovaného formulovaná ve Výzvě směřovala proti vymezení dotčených ploch jako stabilizovaných ploch průmyslové výroby, což neodpovídalo jejich skutečnému funkčnímu využití, nikoli proti konkrétnímu zvolenému řešení daného území. Je zároveň nutno odlišit, zdali jsou v územním plánu určité plochy vymezeny jako stabilizované, zatímco jiné jako plochy změn. Ačkoliv podobné názvosloví se v různých územních plánech a v různých časových obdobích neužívá zcela jednotně, obecně platí, že v prvním případě má územní plán pouze zachycovat neměněný současný stav a způsob využití dané plochy, zatímco prostřednictvím návrhových ploch pořizovatel územního plánu určuje nové řešení (navržené řešení), tedy jak by měla být daná plocha v budoucnu využita, a to odlišně od dosavadního způsobu využití…

Nejvyšší správní soud vzhledem k uvedenému konstatuje, že byť je dozajista právem pořizovatele územně plánovací dokumentace, resp. obce vymezit do budoucna v územním plánu plochy, které nebudou odpovídat jejich dosavadnímu využití, je nutno respektovat pravidla, která se na takové vymezování vztahují. Jinak řečeno, v případě, kdy stěžovatelka určila konkrétní plochu v územním plánu Z. jako stabilizovanou, byla povinna zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a vycházet tak ze zásady materiální pravdy. V opačném případě měla danou plochu vyznačit jako plochu návrhovou (plochu změn) a připojit odpovídající odůvodnění zvolené změny.“

Podle rozsudku NSS čj. 4 As 119/2024-49 ze dne 30. 10. 2024.

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.