Nejvyšší správní soud rozhodoval o další kasační stížnosti týkající se územního plánu. Tentokrát se soudil vlastník, kterému se nelíbilo, že mu obec jeho pozemky nezhodnotila a nevymezila je jako zastavitelné, i když dosud byly v nezastavěném území. NSS samozřejmě vlastníkovi nevyhověl a poučil ho, že na zastavitelnost nemá žádný nárok.

Kontinuita územního plánování není absolutní

NSS řekl: „„K námitce rozpornosti a kontradiktornosti odůvodnění v bodě 28 rozsudku Nejvyšší správní soud konstatuje, že náhled stěžovatelky nesdílí. Krajský soud nejprve uvedl, že byť je kontinuita územního plánování žádoucí, není absolutní a nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Územní plánování totiž potřebuje reagovat na aktuální podněty a potřeby obce regulovat rozvoj zástavby na svém území.

Na uvedené soud navázal tím, že vlastník pozemků regulovaných územním plánem nemůže spoléhat na nezměnitelnost regulace v územním plánu: ,[r]egulace obsažená v územním plánu nemůže ve vlastnících vzbudit legitimní očekávání, že jejich záměr bude v budoucnu realizovatelný. Legitimní očekávání může vyvolat až pravomocné územní rozhodnutí, jelikož územní plánování je dynamickým procesem reagujícím na změny poměrů v území. Na určitou podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3548/17).‘..

Z povahy věci je tedy územní plán konfliktním tématem a je téměř vyloučeno, aby všichni adresáti byli s jeho výslednou podobou spokojeni. Dovolávat se „práva spokojenost“ má spíše ten, ve vztahu k němuž územní plán způsob využití území „nečekaně“ mění, popř. ten, kdo mohl legitimně očekávat změnu, čemuž již v rozumném očekávání přizpůsobil své chování, avšak legitimně očekávaná změna se nedostavila, než ten, ve vztahu k němuž se nic ohledně využití území nemění, ani mu nebyl dán jakýkoli signál změny, na kterou by pak mohl rozumně spoléhat.“

Závěr

Můžeme jen dodat: Kéž by výše uvedené vlastníci a developeři už konečně pochopili a dali obcím svátek s neustálými stížnostmi a dožadováním se, že mají „právo“ na regulaci podle jejich gusta.

Podle rozsudku NSS čj. 5 As 10/2026 – 34 ze dne 5. 6. 2026

Více našich článků k územním plánům najdete zde.