Otázka: V návrhu územního plánu uvedeno: „VÝČET DRUHŮ ÚZEMNÍCH ROZHODNUTÍ, KTERÉ REGULAČNÍ PLÁN NAHRADÍ: Žádná nejsou vydána.“, platí podmínka, že žádost o vydání regulačního plánu musí být doplněny: „doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo smlouvu o právu provést stavbu anebo souhlas vlastníků pozemků a staveb v řešené ploše nebo dohodu o parcelaci (leda by šlo pozemky vyvlastnit nebo směnit);“. Tedy zda platí podmínka, že žadatel o pořízení regulačního plánu na žádost musí doložit souhlasy vlastníků pozemků v rozvojové ploše, pro kterou má být RP pořízen, přestože RP nenahradí žádná ÚR.

Odpověď:

Správně by mělo být spíše uvedeno, že regulační plán nebude nahrazovat žádná rozhodnutí, smysl však zůstává stejný. Proto se domníváme, že se jedná se o dvě různé věci – nahrazení územního rozhodnutí regulačním plánem a souhlasy vlastníků potřebné k žádosti o vydání regulačního plánu.

Regulační plán nemusí (a to ani ten na žádost) nahrazovat územní rozhodnutí, i když to u regulačních plánů na žádost spíše bývá zvykem.

Pokud jde o souhlasy, přímo z § 66 odst. 3 písm. e) stavebního zákona pak vyplývá požadavek na to, aby k žádosti o vydání regulačního plánu žadatel připojil doklady prokazující:

  1. jeho vlastnické právo nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám v řešené ploše (nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí), anebo
  2. souhlas vlastníků pozemků a staveb v řešené ploše, k nimž žadatel nemá potřebné právo, nebo
  3. dohodu o parcelaci.

Souhlas nebo dohodu o parcelaci není nutno předložit, jestliže lze pozemky vyvlastnit nebo vyměnit.

Domníváme se proto, že je nutno předložit souhlasy, i když regulační plán na žádost nenahrazuje rozhodnutí.

V této souvislosti je zajímavé jedno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který shledal podmínku regulačního plánu obsaženou v územním plánu jako nepřiměřenou, právě kvůli obtížnosti dosáhnout souhlasu mnoha vlastníků v lokalitě: „Jak vyplývá z grafické části územního plánu, navrhovatelé jsou vlastníky pouze části pozemků v řešené ploše. Pro podání žádosti o vydání regulačního plánu by proto museli získat souhlasy ostatních vlastníků pozemků a staveb v lokalitě „Politických vězňů“, případně s nimi uzavřít dohodu o parcelaci1.

Jelikož se jedná o stabilizovanou lokalitu [viz zadání regulačního plánu v čl. 11.2 bod 19 textové části územního plánu], nelze očekávat, že ostatní vlastníci pozemků a staveb budou ochotně souhlasit s pořízením regulačního plánu, pokud nemají zájem na svém pozemku provádět jakékoli stavební záměry. K tomu by navrhovatele tížila povinnost nést vzhledem k velikosti území nemalé náklady na zpracování regulačního plánu, na nichž by se ostatní vlastníci pozemků a staveb, kteří nemají o vydání regulačního plánu zájem, mohli jen těžko chtít podílet.

V právě souzené věci nelze také s úspěchem tvrdit, že regulační plán vlastníkům pozemků ušetří náklady tím, že již nebude třeba žádat o územní rozhodnutí o umístění stavby, jelikož ta budou nahrazena regulačním plánem. Ze zadání regulačního plánu naopak vyplývá, že jeho cílem je vymezení veřejných prostranství, dopravní infrastruktura má být přizpůsobena potřebám lokality „Přednádražní prostor“ (podkladem regulačního plánu má být zpracovaná „Dopravně urbanistická studie Říčany, lokalita u nádraží“ doplněná o aktuální potřeby všech druhů dopravy).

Zadání regulačního plánu počítá s povinným vyznačením míst pro parkování návštěvníků lokality, regulační plán má vyřešit podmínky pro komerční servis pěších podél ulice Cesty svobody, veřejná prostranství při Cestě svobody, navrhnout vodovodní a kanalizační řady, způsob likvidace a odvádění dešťových vod, návrh veřejného osvětlení. V návaznosti na tyto skutečnosti zadání regulačního plánu stanoví, že regulační plán nahradí pouze územní rozhodnutí o umístění stavby pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a územní rozhodnutí o dělení a scelování pozemků [viz písm. i) zadání regulačního plánu lokalita „Politických vězňů“ (Říčany)].

Je tedy zřejmé, že regulační plán nenahradí územní rozhodnutí o umístění ostatních staveb, jak tvrdil stěžovatel. Navrhovatelům by proto regulační plán nekompenzoval žádné náklady spojené s dalšími povolovacími řízeními, např. pro přístavby budov, jelikož kvůli jejich umístění by stejně bylo nezbytné vést územní řízení, v němž vynaloží další úsilí a náklady…

Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel v nyní projednávané věci dostatečně neposoudil přiměřenost podmínky pořízení regulačního plánu na žádost ve vztahu k lokalitě „Politických vězňů“. Následek, který by stěžovatelem zavedená regulace způsobila, není úměrný sledovanému cíli. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že regulační plán je obecně vhodným nástrojem územního plánování pro podrobnou úpravu situace v území, v nyní projednávané věci je však vzhledem k okolnostem případu pro vlastníky pozemků a staveb nepřiměřeně zatěžující a zasahuje tak nad přiměřenou míru do jejich práv.“ (Rozsudek NSS čj. 8 As 234/2017 – 60 ze dne 31. 7. 2019).

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ A DOTACÍM, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.