Před pár dny doručil Krajský soud v Brně naší advokátní kanceláři zbrusu nový rozsudek, který se týká problematického konání opakovaného veřejného projednání podle starého stavebního zákona, i když by správně mělo podle NSS proběhnout už podle nového stavebního zákona. Názor soudu se dá shrnout stručně: je to nezákonnost, která ale zpravidla nezasahuje do práv vlastníků, takže se vlastně nic moc neděje.

OVP podle starého nebo nového zákona?

Krajský soud řekl: „Pokud jde o první návrhový bod, navrhovatelé mají pravdu v tom, že odpůrce v procesu přijímání územního plánu opravdu použil nesprávný právní předpis. Opakované veřejné projednání se konalo až za účinnosti současného stavebního zákona z roku 2021 a podle něj tedy měl následně odpůrce proces přijímání územního plánu dokončit. Takto je potřeba vykládat přechodné ustanovení § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021, jak vyplývá z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu…

Přesto krajský soud neshledal důvod napadený územní plán kvůli použití nesprávného právního předpisu zrušit. Použití nesprávného právního předpisu nepředstavuje vadu řízení ani nemůže být bez dalšího důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného správního… Proto rozhodně nemůže být tato vada důvodem ke zrušení napadeného opatření obecné povahy sama o sobě, jak se mylně domnívají navrhovatelé. Naopak platí, že ‚použití právního předpisu nebo jeho ustanovení, která na věc nedopadají, je důvodem zrušení přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu (rozsudku krajského soudu), mohlo-li mít za následek nesprávné posouzení pro věc rozhodujících skutkových či právních otázek obsažených v námitkách. Soud nezruší takové rozhodnutí, u něhož je možné bez rozsáhlejšího doplňování řízení dospět k závěru, že i přes užití práva, které na věc nedopadá, by výsledek řízení při užití odpovídajícího práva byl týž‘…

Za druhé, ani u (ne)vyhotovení návrhu územního plánu v jednotném standardu navrhovatelé neupřesnili, jak přesně je to poškodilo (procesně či jinak). Setrvali u obecné výtky, že se jim v podkladech hůře orientovalo, aniž by zmínili byť jen jedinou výhradu proti návrhu územního plánu, kterou se jim v důsledku toho nepodařilo včas uplatnit. Jediný konkrétní následek, na který navrhovatelé poukazovali – tedy zdražení další změny územního plánu – má nastat až v budoucnu a v rámci dalšího, zcela samostatného procesu pořizování územního plánu. 35. Stručně lze dodat, že stěžejní střet mezi představou navrhovatelů a odpůrce o budoucím využití sporného pozemku se skutečně odehrál v návaznosti na první veřejné projednání návrhu územního plánu, kdy odpůrce ještě zcela správně postupoval podle stavebního zákona z roku 2006. Ani z tohoto pohledu se tak nejeví vada spočívající v tom, že podle téhož právního předpisu odpůrce celý proces následně i dokončil, jako vada, jež by mohla práva navrhovatelů jakkoliv zasáhnout.“

Zhodnocení

Jak vidíte, snad se to nakonec s OVP nebude jíst tak horké, jak to Nejvyšší správní soud uvařil. Věc navíc jde dál k NSS, tak se uvidí, jestli soudci nebudou chtít svůj názor trochu upřesnit a zmírnit všeobecnou paniku, kterou docela zbytečně vyvolal.

Metodika MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo rovněž před pár dny novou metodiku, která se týká onoho nešťastného rozsudku NSS. V této metodice nebyl rozsudek Krajského soudu v Brně ještě zmíněn, třeba jej MMR ještě doplní, až se o něm z našeho webu dozví.

My jsme o tématu psali zde a také jsme se mu věnovali v jednom z našich Povídání.

Podle rozsudku Krajského soudu v Brně čj. 64 A 13/2026 – 79 ze dne 29. 7. 2026