Projednávaná novela stavebního zákona obsahuje jeden skvost za druhým, až jeden pochybuje, jestli se vůbec na tvorbě textu mohl podílet někdo, kdo viděl stavební zákon aspoň z rychlíku. Většinou se zdá, že ne.
Úprava návrhu po veřejné projednání
Příkladem je třeba novela § 102. Toto ustanovení má znít takto:
Podívejte se jen na tu nesmyslnou větu (nejprve opomeňme to, že to nedává smysl ani věcně, zaměřme se na gramatiku). K čemu se vztahuje část věty „a předá je projektantovi“? Co má pořizovatel architektovi přesně předat, když se slovo „pokyny“ vypouští? To opravdu nezjistíme. Že by to nakonec psal Babiš sám?
Dalším vtípkem je, že když se vypouští slovo „pokyny“, je nepochopitelné, jak mohou tyhlety neexistující pokyny obsahovat návrh výběru nejvhodnější varianty. Zázrak, asi.
Když se pak přesuneme k výkladu daného ustanovená, s hrůzou zjistíme, že je snad úkolem pořizovatele – ano, pořizovatele, který bude mít třeba jen středoškolské vzdělání na jakési veřejnosprávní škole, upravit návrh po veřejném projednání. To je docela šílený konstrukt.
Důvodová zpráva to vysvětluje naprosto úžasně: „Jedná se o změnu související se sjednocením pořizování v samostatné působnosti, kdy v rámci tohoto sjednocení nemá smysl vypracovávat pokyny pro úpravu návrhu, ale samospráva jako pořizovatel návrh rovnou upraví.“
A kdo upraví návrh, když je pořizovatelem orgán státní správy (tzv. jiný pořizovatel)? Státní úředník? Jakože vážně?
O nyní projednávané velké novele stavebního zákona jsme toho napsali více. Naše další texty najdete zde.