Nejvyšší správní soud se v těchto dnech dostal k rozhodování o dalším územním plánu, tentokrát zavítal na jih Moravy. Krajský soud v Brně, k jemuž věc napadla jako k prvnímu, řešil návrh, kterým se dotčený soused domáhal zrušení Územního plánu Nový Šaldorf – Sedlešovice, V něm byla nově vymezená zastavitelná plocha Z-XI (Znojmo – Louka).

KS: územní plán neodůvodnil nezbytnost zahrnutí plochy mezi zastavitelné

Jak vyplývá z rozhodnutí o kasační stížnosti, krajský soud shledal důvodnou námitku navrhovatele, že v napadeném územním plánu nebyla dostatečně vysvětlena nezbytnost zahrnutí plochy Z-XI do zastavitelných ploch – vymezení zastavitelného území nebylo dostatečně odvodněno.

Soud řekl, že „pokud však navrhovatel ve svých námitkách konkrétně brojil proti potřebnosti zahrnutí další zastavitelné plochy Z-XI, měl odpůrce na tuto konkrétní výtku odpovídajícím způsobem v odůvodnění opatření obecné povahy i v rozhodnutí o námitkách reagovat a vysvětlit nezbytnost zahrnutí další zastavitelné plochy do územního plánu. Odpůrce navrhovateli konkrétní odpověď na nutnost zahrnutí plochy Z-XI do zastavitelných ploch neposkytl. Vycházel z toho, že přebírá způsob využití dané plochy, který byl obsažen v územním plánu města Znojma, a na argumentaci ohledně nepotřebnosti zahrnutí zastavitelné plochy Z-XI do územního plánu nereagoval.“

Co na to NSS?

Nejvyšší správní soud se za ten krajský postavil. Konstatoval, „že požadavek krajského soudu na řádném odůvodnění napadeného územního plánu, resp. rozhodnutí o námitkách, není přehnaný a není ani v rozporu s principem kontinuity územního plánování. Krajský soud nijak nezpochybnil funkční vymezení dané lokality, resp. právo stěžovatele a) ji vymezit jako zastavitelnou plochu určenou k výstavbě rodinných domů, toliko po stěžovateli a) požadoval, aby přijaté řešení náležitě odůvodnil, a to zejména s ohledem na konkrétní obsah podaných námitek oprávněné osoby. Rovněž skutečnost, že plocha Z-XI se nachází na pozemku, který byl určen k zastavění územním plánem jiné obce, nezbavuje stěžovatele a) povinnosti přezkoumatelným způsobem vypořádat řádně podané námitky.“

K ochraně ZPF

Nejvyšší správní soud se (znovu) vyjádřil podrobně i k ochraně zemědělského půdního fondu v územních plánech, když řekl:

„Veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu je vymezen v § 1 zákona o ochraně ZPF a je patrný i z § 4 odst. 1 téhož zákona, podle nějž je nutno pro nezemědělské účely použít především nezemědělskou půdu. Zákonodárce zde vychází ze základní skutečnosti, která determinuje vysokou ochranu ZPF, tj. že zemědělské půdy i půdy dočasně neobdělávané je omezené množství, a je na ní přitom závislá rostlinná i živočišná výroba. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že ochranu ZPF, stejně jako ochranu jiných složek životního prostředí, nelze absolutizovat. Jednotlivé složky ochrany spolu musí být ve vzájemné rovnováze, stejně jako musí být hledána rovnováha mezi ochranou životního prostředí a jinými společenskými zájmy…

Podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF lze zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany odejmout pouze v případě, že „jiný veřejný zájem výrazně převažuje“ nad ochranou ZPF. Při výkladu tohoto neurčitého pojmu lze vycházet z judikatury k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který, byť chrání odlišnou složku životního prostředí, v § 43 odst. 1 a § 56 odst. 1 obsahuje obdobnou normativní konstrukci s jediným rozdílem, že v případě § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF se musí jednat o „výrazně“ převažující jiný veřejný zájem, což znamená ještě intenzivnější ochranu půdy oproti složkám životního prostředí chráněným zákonem o ochraně přírody a krajiny…

Předně je třeba poznamenat, že veřejný zájem je třeba odlišit od zájmu soukromého či kolektivního…  Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že ,veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování… Správní orgán nemůže pouze konstatovat existenci jiného veřejného zájmu, musí být prokázáno a zdůvodněno, v čem tento veřejný zájem převažuje nad ochranou životního prostředí…

Úvahy ohledně vážení konkurujících veřejných zájmů tak nemohou být nahrazeny pouhým přehledem veřejných zájmů… Součástí posouzení existence převažujícího veřejného zájmu je i zvážení jiného uspokojivého řešení. Při vážení kolize veřejného zájmu na ochraně ZPF a jiného veřejného zájmu je třeba hledat „optimální řešení…‘  Výrazná převaha jiného veřejného zájmu může být dána pouze tam, kde jiný veřejný zájem nemůže být uspokojen jinak.“

K závaznému stanovisku orgánu ZPF

Nejvyšší správní soud zkritizoval právě z výše uvedených důvodů závazné stanovisko orgánu ochrany ZPF, který se jako takový vůbec v procesu přijímání popisovaného územního plánu nechoval (na rozdíl třeba od případu, o kterém jsme referovali zde):

„Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem považuje postup krajského úřadu jako orgánu ochrany ZPF za nezákonný. Odůvodnění souhlasu se záborem 2,884 ha nejkvalitnější půdy obsahující pouze výše uvedené obecné a nic neříkající floskule je zcela nedostatečné. Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že v posuzované věci nebyl řádně identifikován jiný výrazně převažující veřejný zájem. Krajský úřad se dále vůbec nevypořádal s tím, proč je nezbytný zrovna zábor půdy s nadprůměrně vysokým produkčním potenciálem a v tak významném rozsahu.

V rámci projednání nového územního plánu rovněž nebyla navržena jiná alternativní řešení. V této souvislosti zdejší soud dále uvádí, že se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že v daném případě nelze aplikovat § 4 odst. 4 zákona o ochraně ZPF. Předmětná plocha byla sice dříve součástí územního plánu města Znojma, ale nyní je její využití nově řešeno v rámci územního plánu jiné obce – stěžovatele a).

Krajský soud správně poukázal na skutečnost, že podle § 4 odst. 2 citovaného zákona orgán ochrany ZPF při posuzování, zda je přípustné odnětí zemědělské půdy ze ZPF, zkoumá existenci jiných použitelných ploch na území obce, na kterém má být realizován záměr, který se dotýká ZPF. Pro stanovisko je tak zásadní konkrétní situace na území dané obce, pro jejíž územně plánovací dokumentaci je vydáváno. Nelze proto bez dalšího převzít původní stanovisko orgánu ochrany ZPF, které se vztahovalo k území jiné obce, která má jiné potřeby svého rozvoje a nemusí mít k dispozici jiné příhodné lokality pro zastavění.

V nyní posuzovaném případě tak mělo být stanovisko odůvodněno právě v návaznosti na situaci v obci Nový Šaldorf – Sedlešovice, kde je podle napadeného územního plánu pro zastavění určená řada dalších volných ploch, a proto je nutné řádně odůvodnit veřejný zájem na dalším zastavitelném území vzhledem k aktuálním potřebám této obce.“

 

Podle rozsudku NSS ze dne 22. 8. 2022, č.j. 7 As 190/2020 – 67, dostupný na www.nssoud.cz