Krajský soud v Ostravě rozhodoval o změně Územního plánu Ostravy, která změnila funkční využití pozemků z těžkého a lehkého průmyslu, skladování a administrativy na plochy smíšené výrobní, nerušící výroba, služby a občanské vybavení a ještě jejich využití podmínila pořízením územní studie. OOP v přezkumu neobstálo, i když návrh podával pasivní vlastník. Změna totiž nebyla vůbec odůvodněná.

Zase absentovalo odůvodnění

Soud řekl: „Pokud se týče útlumu těžkého průmyslu, tento není nijak upřesněn a neplyne ze žádných podkladů napadené Změny ÚP. Není zřejmé, jak se projevuje, jakého podílu z předmětné plochy se týká, či jaká je prognóza dalšího útlumu či rozvoje. Z odůvodnění se místy jeví, že změna reaguje na vyložené brownfieldy (je akcentována demolice areálů), z jiných pasáží je však zcela zřejmé, že plocha je stále využívána pro funkční provozovny těžkého průmyslu. Je tedy evidentní, že poměry na relativně rozsáhlé ploše jsou různorodé, a odůvodnění tuto různorodost nereflektuje. Při razantní změně využití významné plochy chybí přiměřené zhodnocení kladů a záporů stávajícího a nového využití.

Rovněž vlivy na návaznou obytnou zónu nejsou nijak specifikovány, a není zřejmé, jak by se měly do budoucna změnit. Kromě záměru FVE není uvedeno nic, co by měla související územní studie reflektovat. Za situace, kdy se změna týká obrovské plochy, kdy razantně mění její dlouholeté využití pouze s kusými důvody, které nereflektují různorodý charakter této plochy a nemají oporu v podkladech, a kdy se daná změna neopírá o zřejmou představu budoucího využití, nemůže tato změna v soudním přezkumu obstát.“

Soud k § 307 odst. 2 NStZ

Je to tedy další rozsudek, který potvrzuje, že si obce na odůvodnění musí dávat opravdu pozor. Současně tento rozsudek potvrdil, že se to změní u územně plánovací dokumentace pořizované podle nového stavebního zákona, kdy na scénu nastoupí jeho § 307 odst. 2.  Pasivní vlastníci se již u soudu zastání nedočkají.

Soud totiž potvrdil dosavadní judikaturu: „Podle tohoto ustanovení návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl. Uvedené ustanovení však dopadá toliko na ta opatření obecné povahy, která byla přijímána postupem podle nového stavebního zákona. Nedopadá však na návrh na zrušení části územního plánu přijatého podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu…

Podmínka omezující přístup k soudní ochraně stanovená v § 307 odst. 2 nového stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti nového stavebního zákona, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Uvedené ustanovení nabylo účinnosti 1. 7. 2024, kdežto veřejné projednání v nyní řešené věci se konalo ještě předtím dne 8. 4. 2024. Navíc v projednávané věci navrhovatelka tvrdí nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy, tedy skutečnost, která je zřejmá až po vydání tohoto opatření, nikoli v průběhu jeho přijímání.“

Podle rozsudku KS Ova čj. 76 A 10/2025 – 80 ze dne 31. 7. 2026.

Více našich článků k územnímu plánování zde.